Nový učitel [ Dokončeno ]

Duhoví bratři

 Upozorňuji, tato kapitola bude trošku delší a objeví se tu i pasáž, která není vhodná pro homofoby nebo možná jo, já nevím mezi homofoby nepatřím, tak nemůžu soudit.

Celou dobu co jsem byl doma v " karanténě", mi neustále psal Alois o tom, že mu v poslední době Claude věčně leze do zadku, že ho Claude neustále zve do kina, cukrárny i k němu domů. Psal mi, že prý ho ignoruje a nevšímá si ho, ale že už to dlouho nevydrží. Napsal jsem mu, že jakmile přijdu do školy, že mu pomůžu, teda samozřejmě v rozumných mezích.

A pak mi tu psal ještě Sebastian.

Psal mi romantické zprávy. O tom jak mu chybím, jak den beze mě je jako den bez sluníčka, jak mu chybí můj smích, a taky jak mu chybí se mnou ........hrát šachy.

Dokonce za mnou i přišel, ale moc se toho nedělo, byly tady teta a Sofi. Donesl mi i zase květiny. Co mám s tolika květiny dělat?  

Za tu dobu, co tu se mnou byl mi dal jenom malou pusu a na tvář a díval se se mnou na televizi, nic víc si nedovolil, ale nedivím se mu, když nás neustále sledovaly ty dvě stalkerky.

Rozloučil se se mnou a pak odešel.

Sofi s tetou se na sebe neustále na sebe culily.

Proč se o mně starají dvě yaoistky?

*****************

Večer před tím, než jsem měl jít do školy mi Sebastian poslal nějakou adresu.

Sebík❤: 

Třináct koček

69/6969

Tu adresu znám, ta je poblíž zdejšího knihkupectví.  

Sebík❤:   Přijď zítra po škole na tuto adresu .

Ciel: Ok

Odepsal jsem mu, a potom jsem pomalu usínal a přemýšlel nad tím, co mě zítra asi bude čekat.

***************

Ráno všechno probíhalo jako normálně, až na to, že jsem musel mít na sobě pásku, díky které jsem hůř viděl.

Před zrcadlem jsem si opatrně sundal pásku a chtěl zkusit jestli vidím.

Jakmile jsem sundal pásku, opatrně jsem otevřel oko a podíval se do zrcadla.

Moje oko...bylo.........

,, Vypadám příšerně." povzdechl jsem si a nandal si pásku zpátky.

Hannah mě hezky zohavila, mé tehdy modré oko....je teď......ach jo

,, Cieli, autobus!" křičela na mě teta.

Popadl jsem tašku a utíkal, abych ho stihl.

Stihl jsem ho tak tak, málem mi řidič zavřel před nosem.

Sedl jsem si dozadu, kde na mě čekal už Alois a seděl u okénka. Počkat, to je moje místo!

,, Vystřel!" křičel jsem na Aloise a tahal ho pryč od mého místa.

,, Ne! Kdo pozdě chodí sám sobě škodí!" vyplázl na mě jazyk.

,, A já teď uškodím tobě!" shodil jsem ho na zem.

,, Ha!" vítězně jsem si sedl na svoje místo a udělal si s Aloise podnožku.

Na to bych si mohl zvyknout. Dál jsem si ruce za hlavu a užíval si nové podnožky, ale ne nadlouho.