Hater |StudiomoonTV| ✔️

34. Kapitola

*MaTTemův pohled*

,,Ty ji máš rád, viď?" Mrkl na mě Vitaa.

,,Já-já..asi jo," zčervenal jsem.

,,Asi?" Ušklíbl se.

,,Určitě," usmál jsem se.

,,A asi víc než kamarádku, že jo?" Ptal se znovu.

,,Jo, máš pravdu," Sklopil jsem pohled.

,,Tak jí napiš, ne?" Zasmál se. Po tváři se mi rozlil úsměv. Začal jsem hledat mobil, abych jí mohl napsat. ,,Já si odskočim, počkej," řekl Vitaa. Jenom jsem pokýval hlavou a pokračoval v hledání. Když jsem ho konečně našel, rychle jsem otevřel messenger, a najel na náš chat. Z toho, co jsem viděl, moje srdce vynechalo pár úderů. (Dramaa xd)

*Vitův pohled*

Když jsem se vracel do Matyho pokoje, už neměl úsměv od ucha k uchu, jako když jsem mu to navrhl. Na tváři měl nechápavý a zaskočený výraz. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se ho. ,,V této konverzaci již nemůžete odpovídat," přečetl. ,,Ona si tě.." nestačil jsem to doříct, protože mi skočil do řeči. ,,Blokla," vydechl smutně. ,,Na IG taky?" Zeptal jsem se nadějně. Po chvilce ťukání do mobilu mi věnoval smutný výraz. ,,Taky," řekl. Potom zkontroloval i ostatní sociální sítě.

,,Tohle není její styl. Ona by mi aspoň řekla proč, než by si mě blokla," zašeptal směrem ke mě. ,,Hmm.. co kdybych..co kdybych si s ní zkusil promluvit?" Plácl jsem, aniž bych nad tím přemýšlel. ,,To bys udělal?" Zeptal se Maty a nahodil takový roztomilý úsměv, až jsem se musel zasmát. ,,Jo, jen..řekl bys mi její adresu? Zkusím u ní zaklepat a pozvat ji ven," Když mi Maty řekl její adresu, na hoďku jsem se s ním rozloučil, abych došel pokecat se Simčou.

*Simči pohled*

Zrovna jsem se koukala na Matyho video z oslavy. Samozdřejmě, že se to neobešlo bez pláče. Ke konci videa byl takový dojemný proslov, že mi přeje vše nej a podobně. Tomu videu jsem dala like, a napsala i komentář, že mu moc děkuju.

To snad nezjistí, ne? Když jsem se trochu uklidnila, ozval se zvonek. Kdo to může být? Prolétla mi hlavou myšlenka. Šla jsem ke dveřím a nakoukla kukátkem. Vitaa? Co ten tu dělá? ,,Ahoj," pozdravila jsem ho, když jsem otevřela dveře. ,,Čaaau, nešla by ses projít?" Usmál se na mě. ,,Tak jo..jen si vezmu pár věcí," opětovala jsem mu úsměv a zmizela v domě. Po chvilce jsem se objevila s klíčkama v ruce.

,,Takže..co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho.
,,Ehm..proč jsi byla tak smutná, když jsme se potkali? Maty o tobě vždy vyprávěl jako o veselé holce," řekl a já sklopila pohled do chodníku. ,,Víš..to je na dlouho," zasmála jsem se nervózně. ,,Promiň, jestli je to nějak moc osobní," omluvil se. Přišel mi jako milý kluk, nevím proč, ale věřila jsem mu. A to jsem ho znala už celé tři hodiny.

*Vitův pohled*

Sice jsem z ní nic, co by nám osvětlilo, proč se poslední dobou chová takto nedostal, ale byl to fajn pokec, navzájem jsme se toho o sobě hodně dozvěděli a hodně se skamarádili.

Potom jsem jí doprovodil domů, a sám se vydal zpátky za Matym. Hned jak mi otevřel, začal se mě ptát na všechno možný. Jak to dopadlo a tak. Takže jsem mu to povyprávěl. Smutně si povzdechl. ,,Vadilo by ti, kdybych skočil nakoupit? Abychom zítra ráno měli co jíst," řekl po chvilce. ,,Mám jít s tebou?" Zeptal jsem se starostlivě. ,,Už mi není pět," zasmál se. ,,Tak já tu počkám, no," zakroutil jsem očima pobaveně.