Hater |StudiomoonTV| ✔️

27. Kapitola

*Simči pohled*

Vyučování se táhlo jako nikdy a přísahám, málem jsem na té lavici usnula. Místo budíku mi posloužilo zvonění. Poslední zvonění. To mě vrátilo zpátky do reality a já začala sbírat své věci. K mému neštěstí měli už Václav a jeho dva kamarádi sbaleno. Poznala jsem jen Martina, na jméno toho druhého jsem si teď nemohla vzpomenout. Každopádně jsem to neřešila, nejdůležitější se v tu chvilku zdálo ležet doma na gauči.

Do aktovky jsem hodila poslední věc, zavřela ji a zvedla židli. Aktovku jsem hodila na rameno a překročila práh třídy. Došla jsem do jídelny, vzala si jídlo a sedla ke stolu. Když jsem ochutnala to něco, co mi leželo na talíři, přesto že jsem měla hlad jsem to radši odnesla. Zrovna, když jsem vycházela ze školy, začal mi vyzvánět mobil. Bez toho, abych se podívala, kdo volá, jsem to zvedla a mobil přiložila k uchu.

,,Ahoj Sim, nemáš dneska čas?" Zeptal se Maty, a já měla hned lepší náladu. ,,Hele zrovna jdu ze školy, doma se budu muset ještě najíst, protože ten oběd stál za nic," odpověděla jsem mu. ,,Aha, mohla bys třeba od čtyř?" Zeptal se znovu. ,,Jo, to by asi šlo," usmála jsem se, přesto, že to nemohl vidět. ,,Tak jo, hele, půjdu ještě dostříhat video na dnešek, doufám, že se ti bude líbit, zatím pa," rozloučil se ,,Ahooj, a neboj, určitě bude," odpověděla jsem mu. ,,Uvidíme," řekl a zavěsil. A já se rozešla s úsměvem dál.

,,Hej nechybí ti něco?" Otočila jsem se a dobrá nálada byla tatam. ,,Moje flaška!" Řekla jsem se a rozešla se zpátky. ,,Správně," zašklebil se Václav. ,,Vrať mi ji!" Křikla jsem po něm. ,,A co kouzelné slovíčko?" Provokoval. ,,Na to ti kašlu, naval!" Odpověděla jsem mu drze.

Mu ale úšklebek z úst zmizel. ,,Tak hele, být tebou, takhle bych se mnou nemluvil," Křikl prozměnu on po mě. ,,Proč by ne?" Usmála jsem se tentokrát já ironicky. Nic neřekl, úsměv mi oplatil a potom mě uhodil do obličeje, hodil po mě mou flašku a zašeptal ,,Protože prostě proto, a příště na mě počkej, aspoň se takovýmto problémům vyhneme."

,,Jestli někomu něco řekneš, tak si to odnese Matyáš!" Dodal ještě, a pak zmizel za rohem.

Potlačila jsem slzy a běžela domů. Z mrazáku jsem vytáhla hrášek a přiložila si ho na oko, které zasáhl. Potom jsem se šla podívat do koupelny k zrcadlu, abych zjistila, jak moc je to vážný. ,,To je kre*én," vydechla jsem, když jsem spatřila ten monokl, kterej jsem měla na levém oku. Hrášek jsem uklidila zpátky a běžela do pokoje. Zamkla jsem se, a lehla si ho postele.

,,Co teď? Nemůžu se Matymu ukázat s takovýmhle monoklem, byli by z toho akorát problémy," řekla jsem si pro sebe a do uší si dala sluchátka. Pustila jsem svůj oblíbený playlist a lehla do postele.

Mamka by se dneska měla vrátit, protože včera byla někde pryč kvůli práci. Potom jsem nechala myšlenkám volný průběh. Byla jsem celkem unavená a chtělo se mi spát, takže jsem si nastavila budík na třetí, a po dalších pěti minutách usnula.