Finally found you (cameron dallas - ff- CZ) /Nedokončeno/

5

Nicolette

Probudila jsem se dost brzy na to, že byl víkend. Pálily mě oči a třeštila hlava z mého včerejšího breku. Sáhla jsem na místo vedle mě, ale bylo prázdné. Probudila jsem se sama. Ze strachu, že Mikey opět někam odešel, jsem rychle vyběhla z postele, málem zakopla o peřinu a záhy se zastavila na místě.

Mikey stál na balkóně, zády ke mně. Na jeho nahých zádech se odráželo ranní slunce, ale cítila jsem, jaká je venku zima. A on tam byl jenom v džínsech, které jsem mu včera nestihla sundat. Bosá a s rukama obtočenýma kolem těla jsem pomalu šla k balkónovým dveřím a opřela se o ně ramenem.

,,Proč jsi venku?" promluvila jsem. Trhl sebou. ,,Je tu zima."

,,Jen.. Přemýšlím," pokrčil líně rameny.

,,A nechceš přemýšlet tady uvnitř v teple? Se mnou," řekla jsem. Pomalu se otočil. Jeho oči byly podlité krví a pod nimi měl tmavé kruhy, vlasy měl neuspořádané a vůbec, působil... zlomeně. Natáhla jsem k němu ruku a doufala, že se mě chytne, ale on mě jen obešel a svým studeným tělem vrazil do mého. Myslela jsem, že se znovu rozbrečím.

Zavřela jsem za sebou balkónové dveře a ošila se pod náporem tepla, které mi teď prostupovalo tělem. Mikey stál tentokrát u kuchyňské linky, opět zády ke mně, což mě frustrovalo.

,,Jsi na mě naštvaný?" vypadlo ze mě. Mohla bych na něj začít křičet kvůli tomu, že se včera vrátil tak pozdě bez toho, aniž by se mi třeba ozval a ještě k tomu byl ožralý, ale cítila jsem určité provinění, že tohle všechno udělal kvůli mně.

,,Ne," odpověděl mi. Trochu jsem si oddechla. Mikey se po chvíli otočil a opřel se zády o studenou plochu. ,,Promiň, že jsem se včera zřídil a nedal ti vědět, kde jsem. Snažil jsem se dostat z hlavy to, co mi řekl. Mám ti vyprávět, jak jsem tu tvojí přítelkyni šukal." Smutně se pousmál.

Mými zády najednou projel takový mráz. A já se opravdu znovu rozbrečela. Ne, kvůli tomu, co se stalo včera, ale kvůli pohledu na mého zlomeného přítele, kterému jsem lhala a odmítala mu říct cokoliv o mé minulosti.

,,Pane bože, opravdu to nemůžu dostat z hlavy," zatahal se za vlasy. Ubližovalo mi, že se na mě ani nedíval. Místo toho hypnotizoval skříňku. ,,Je to tam furt. On... Ty..."

V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co říct. Měla bych ho utěšovat, lhát mu, že to, co Cameron řekl, nebyla pravda nebo se mu pořád dokola omlouvat za to, že dopouštím všechno tohle hloupé drama?

Jak rychle se dá zpackat vztah kvůli minulosti?

,,Je to ten kluk z Kalifornie, že jo?" konečně se na mě podíval. Bylo na něm vidět, že je mu líto, že před ním brečím. Rychle jsem kývla hlavou na znamení souhlasu a otřela si tváře. ,,Chceš se k němu vrátit?"

Zamračila jsem se. Soudě jeho výrazu tu otázku myslel vážně. ,,Samozřejmě, že ne," vyšlo ze mě. ,,Jak si tohle můžeš myslet?"

Mikey pokrčil rameny. Potom se bytem rozneslo ticho, které po chvíli narušil Mikey svými kroky, mířícími do koupelny. Zůstala jsem sama stát na místě s výčitkami svědomím, které jsem potřebovala zahnat jedině tím, že si s Cameronem osobně promluvím, do očí mu řeknu, co si o něm doopravdy myslím a možná mu vlepím i nějakou tu facku za ničení mého vztahu s Mikeym.

Sedla jsem si na postel a s rukama v klíně jsem civěla do vypnuté televize, přičemž se bytem rozléhal zvuk tekoucí sprchy. Přemýšlela jsem, co bych mohla použít za argumenty, pokud se s Cameronem začnu hádat, ale nakonec stejně přepnu na improvizaci. Nebo mu prostě jen vlepím facku. Nebo tři.