Já, kočka 2

Akce

Nahoře na střeše onoho zakletého domu někdo seděl. Přesněji řečeno tam seděla kočka. Kočka, která právě chtěla skočit ze střechy na protější střechu. Jasně, tuhle vzdálenost kočka v pořádku zvládne, to jo, ale nezvládne jí taková kočka, která se za pár vteřin s východem slunce promění zpátky v člověka a uprostřed skoku a v šoku spadne z dvaceti metrové výšky dolů, na dlážděnou zem. Tedy, pokud to není jen obyčejná černo černá kočka. Jasně, jen tak NÁHODOU obyčejná ČERNÁ kočka na PROKLETÉM domě. Jasně.
Opravdu jsem zpanikařila, když jsem uviděla slunce, které pomalu vysvítalo za střechami domů. Až kočka spatří světlo, možná se promění.
Ach ne.
Až pak mi došlo, že se neproměním já, protože já jsem se zaklela dobrovolně!
Nemůžu tedy vůbec nic udělat, kdyby ta kočka spadla!
To, co následovalo, jako by to bylo ve zpomaleném filmu. Kočka vyskočila a letěla vzduchem, já jsem běžela, co mi malé kočičí nohy stačily, první sluneční paprsky vysvitly a....
Stalo se to nejhorší, co se stát mohlo. Černá kočka spatřila sluneční paprsky uprostřed letu vzduchem, nad propastí mezi domy hloubky nejméně dvaceti metrů a začala se měnit.
Vypadalo to, jako by jí někdo dal něčím po hlavě a ona usnula. Najednou se celé její, nebo možná jeho, tělo rychle protáhlo, černé kočičí chlupy se odplazily kamsi do neznáma a spatřila jsem dívčí tělo v pyžamu. Dívka se zkroutila bolestí.
To vše se událo téměř ve vteřině a dívka začala rychle padat dolů na zem.
Zařičela jsem: „ NEEEEE!!!!” ale vyšlo že mě pouze: „ MŇAUUUU!!!!”
To na situaci ovšem nic neměnilo, dívka padala pořád dál.
A zase zpomalený film. Tohle vážně vypadalo strašně. Bylo jasné, že to dívka nepřežije.
Ale v tu ránu se stalo něco opravdu, ale OPRAVDU divného.
Z okna rozpadlého domu VYLÉTLA žena. A ne jen tak ledajaká žena.
Byla to má stará opatrovnice Lola.
Jenže už byla nejméně půl roku po smrti.
Loliyn duch zachytil dívčino bezvládné  tělo ve vzduchu, čímž zpomalil jeho pád a dívka se pomalinku a lechce snesla na tvrdou zem....

Z pohledu Saskee Lawrencové:

Jako bych se probudila. Jenže jsem neležela ve své nové postýlce doma, ale dlažebních kostkách před tím ošklivým rozpadlým domem, o kterém jsme si s Benem po večerech vyprávěli strašidelné historky.
Štípla jsem se do ruky, protože tohle bylo divné. Jak to, že jsem tady venku, když... A pak jsem si toho všimla.
Z nebe padala holčička.
Ale ne! Určitě spadne a něco zlého se jí stane! Možná... Možná, že umře!
K ní se obrovskou rychlostí přibližovala černá kočička. Vypadalo to, že jí chce zachránit! Chudák kočička a chudák holčička!
Zděšeně jsem si zakryla rukama pusu, když už to s padající holčičkou vypadalo velice zle, jenže pak najednou....
Najednou se černá kočička, která chtěla té ubohé holčičce zachránit život, prudce zastavila a vytřeštěně kulila očka na holčičku, která....
Se vznášela ve vzduchu!
Vypadalo to jako nějaké kouzlo!
Vznášela se a vznášela a pomalinku se snesla až úplně na zem.
Vypadalo to, že se jí vůbec nic nestalo.
Uf, oddechla jsem si.
Rozhodla jsem se, že půjdu za tou černou kočičkou. Rozběhla jsem se a těsně u ní jsem se posadila na zem. Kočička se otočila a vyskočila na mě. Začala hlasitě mňoukat a otírala se mi kolem nohou a rukou.
„ Viděla jsi to kouzlo, kočičko!? Můj bráška Ben, víš, on říká, že kouzla neexistují, že jsou jenom v pohádkách, ale teď, teď jsem viděla, že kouzla existují! Té holčičce se nic nestalo, vidíš jí? ” Dala jsem černé kočičce pusu do kožichu a rozběhla se za tou ležící holčičkou. Černá kočička se rozběhla za mnou.
Klekla jsem si k té holčičce a všimla jsem si, že je mi po povědomá. No jasně! Vzpomněla jsem si. Viděla jsem ji jednou s Adele!

Ahoj!! Ani nevíte, jak se mi stýskalo. A já vím, já opravdu neumím vydávat pravidelně. Budu se ale snažit. Musím!!
Mám vás ráda a díky, že tu s neaktivní - mnou vydržíte!!
Vaše Fell :-*