Já, kočka 2

Usínačka

„ Copak se stalo?” zeptala jsem se Thoma následující den při naší schůzce, i když jsem to asi věděla. „ Ále... zas mám špatné spaní...” zamumlal a protřel oči. Jen jsem si povzdychla, protože mluvit nemělo cenu a já už to moc dobře věděla.

Noc před tím...

Z pohledu Thoma: Ne! Už zase! Nešťastně jsem se prohlížel v zrcadle a... ano... byl jsem opět černý kocour se zářivě zelenýma očima. Vyskočil jsem oknem na parapet, seskočil na sousedovic balkon, který byl pod mým oknem a takhle to pokračovalo z pátého patra až na zem. Seskočil jsem z posledního balkonu a dopadl na studenou kamenitou zem. Na černou srst mi dopadaly velké dešťové kapky, které se za chvilku rozpršely v silný déšť. Povdychl jsem si a z kočičích úst mi vylétl obláček, vytvořený mým teplým dechem ve studeném vzduchu.  Vzhlédl jsem k obloze a znovu si povzdychl. Zítra zase bude pršet. Pomyslel jsem si, protože na černém nebi nebylo ani vidu po hvězdách. Byl leden, ale po sněhu ani památky. Už týden v kuse prší, prší a prší. Na déšť jsem ale rychle zapomněl a rozběhl se po mokré dlážděné cestě pryč.

Za chvilku jsem vzhlížel k vršku polorozpadlé budovy. Vyběhl jsem rozvrzané schody, oběhl jsem dveře, kde bývala Lola, ale teď už je tu jen její duch... Otřásl jsem se hrůzou a pokračoval po rozvrzaných schodech do druhého patra. Oběhl jsem první dveře, za kterými seděla Dora a zamířil do druhých dveří, k Anně. Vyskočil jsem jí na klín a usnul.

Šumění ranního deště mě vzbudilo. Otevřel jsem kočičí oči, protáhl si černý hřbet a rychle vyrazil. Měl jsem tak pět minut do úplného rozednění. Pak bych se proměnil zpět v člověka a dopadlo by to hodně, hodně špatně. Rozběhl jsem se jak nejrychleji jsem mohl a na chodbě se srazil s další černou kočkou, jen o trochu menší než jsem já a s žlutýma očima. Christy. „ Ahoj!” pozdravil jsem jí spěšně a už už byl na schodech, ale ona za mnou zavolala: „ Thome! Nevíš, kde je Adell? Už více jak šest měsíců jí tady marně hledám!” Zastavil jsem se a pohlédl na ní. „ Já už jsem to vzdal... také jsem jí marně hledal, ale mám takový divný pocit, že se této kletby nějakým způsobem zbavila. Nemyslíš, že by to nějak mělo souviset s Loliinou smrtí? Chodila k ní přeci Adell a teď se do jejího bývalého bytu stěhuje nějaká Louisa, nebo někdo. Musí být také vyvolená, stejně jako Anna, Lola, nebo Hannah, jinak by se do tohoto domu vůbec nedostala, pro smrtelníky není dům vůbec obyvatelný.” vychrlil jsem na ní a ona jen přikyvovala. „ Zítra v noci si pořádně  promluvíme, máme asi jen tři minuty na to, abychom se dostali do našich domovů!” vykřikla Christy, seběhli jsme společně schody do nejnižšího patra a rozeběhli se do svých domovů. Nevím, jak Christy, ale já to do postele naštěstí stihl.

Druhý den z pohledu Adell

Vzala jsem Thoma do naší oblíbené kavárny Georgie's Café aby si odpočinul po další probdělé noci.
„ Nechápu proč se mi do děje”, prohlásil a při tom usrkával latté, jeho nejoblíbenější, „ Nikdy jsem na to netrpěl, nebo tak něco...” Já si na to jen povzdychla a spláchla to hrnkem cappuccina.

Vyrazili jsem s Thomem k nám domů. Thom přišel do mého pokoje skácel se na mou postel a tvrdě usnul. Roztomile, jak jinak.

Pozvala jsem k nám domů Christy, Elis nemohla. Posadily jsme se společně v obýváku a probíraly nejnovější drby. I ona vypadala nesmírně unaveně. Nakonec mi usnula na pohovce. Jak milé.

                                  ---

Tak, je tu nová kapitola! :-D Snad se líbila a já bych chtěla jen říct, že na první knize už máme téměř 1 100 přečtení! Děkuju vám moooc! A taky bych chtěla poprosit o názor na novou knihu " Short Horrors". Vůbec to není můj žánr, ani styl psaní, ale chtěla jsem to prostě zkusit a baví mě to, tak tam když tak koukněte. Díky moc, Vaše Fell (^^)