Angel

Megan

První skutečná kapitla je tu!!! Snad se bude líbit, koment&cote bude fajn :)

Úterý-15:00

Pomalu jsem se courala školní chodbou. Hlavu skloněnou k zemi, naivně doufajíc, že si mě nikdo nevšimne. Mé dlouhé hnědé vlasy sloužily jako opona skrývající mě před okolním světem.

Myslela jsem si, že dnešní den vyváznu bez krutých posměšků, modřin a ran. Svůj omyl jsem si však uvědomila, když se skoro prázdnou chodbou až ke mě donesl posměšný dívčí hlas. "Ale, ale...není to naše Megan?" Zasmála se Lana a s ní zbytek její party idiotů. "Tady si někdo  myslel, že nám uteče...Viď. Meg?" Moje jméno vyprskla, jakoby to bylo něco jedovatého. Jakoby se jí ze mě dělalo zle.

Začali se ke mě nebezpečně přibližovat. Stáli v půlkruhu, takže jsem neměla kam utéct. Tyler udělal několik dlouhých kroků, až stál těsně u mě. Po těle se mi udělaly malé krupičky husí kůže. Nosem se otřel o ten můj a pak mě z ničeho nic prudce přirazil na skříňky. Bolestně jsem sykla, protože se mi jeden ze zámečků bolestně zaryl do zad.

Tayler ke mě opět přistoupil blíž a šeptl. "Klekni si!" Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. "Já řekl, aby sis klekla Megan!" Rozpřáhl se a vlepil mi facku až jsem spadla na zem. Sklonil se ke mě a já se přikrčila v očekávání co bude. "Teď mi rozepni kalhoty." Zděšeně jsem vytřeštila oči. Nechtěla jsem, ale přesto jsem pomalu sáhla po zapínání pásku. Ruce se mi třásly. "Dělej kurvo!" Všichni se jeho oslovení zasmáli. Spona u pásku povolila a já se zoufale zadívala Tylerovi do očí aby toho nechal. Nestalo se. "No nečum! Stáhni mi je!" Opatrně jsem mu z pasu stahovala kalhoty dolů.

"Běžte od ní okamžitě pryč!" Ticho na chodbě prožízl dívčí hlas z kterého šel mráz po zádech. Tyler okamžitě odstoupil a natahoval si zpět kalhoty.

Úlevou se mi zatmělo před očima. Chtěla jsem aby to už skončilo a já mohla jít domů.

Má zachránkyně došla k Laně a jemě jí odstrčila z cesty aby se dostala ke mě. Já bych teda tak jemná rozhodně nebyla.

Ryche přešla ke mě, dřepla si a  opatrně mi chytla obličej do dlaní tak, abych se jí musela, chtě nechtě dívat do očí. "Jsi v pořádku?" Jen co promluvila zalil mě úžasný pocit bezpečí. Pomalu jsem kývla na souhlas. Spustila své ruce z mích tváří a v poddřepu se otočila na Lanu, Taylera a zbytek party. "Co tu ještě děláte! Padejte odsud, než přivedu nějakého učitelé a ten už si s vámi poradí." Neřekla to nijak výhružně nebo rozkazovačně a proto mě udivilo, že se všichni bez protestů otočili a co nejrychleji odešli z budovy školy. Zvláštní.

Dívka se otočila zpátky ke mě se starostí v očích. "Zvládneš vstát?" Na sucho jsem polkla. "Asi jo." Přikývla a opatrně mě podepřela v ramenou abych nespadla. Pomalu jsem se vyškrábala na roztřesené nohy. Až teď jsem si mojí zachránkyni pořádně prohlédla. Měla nádherné blond vlasy, které se jí vlnily až skoro pod zadek. Dívala se na mě světlounce modrýma očima a mohla se pyšnit dokonalou postavou s nádhernými křivkami. S tichým úžasem jsem jí sledovala a marně se snažila najít alespoň jednu malou nedokonalost. Dívka si všimla jak si jí prohlížím a pobaveně se usmála. "Máš se jak dostat domů?" Zatřepala jsem hlavou abych se probrala a odpověděla. "Ujel mi autobus, takže půjdu asi pěšky nebo počkám na další." Dívka si mě přeměřila hodnotícím pohledem. "Mám tady auto. Svezu tě." Bylo to spíš konstatování než otázka, asi dospěla k názoru, že to nejsem schopná ujít a abych se přiznala, ani mě nenapadlo, že bych její nabídku odmítla.

O deset minut později, jsem už seděla v nablískaném porsche a navigovala dívku, jejíž jméno jsem pořád nevěděla, ke svému domu. Už jsme projížděli mou ulicí a já vyhlížela náš dům obložený cihlami. Nahnula jsem se blíž k oknu a zběsile ukazovala. "Tady. Tady mi zastav." Auto přijelo k chodníku a já už se chystala vystoupit, když ke mě moje zachránkyně s úsměvem napřáhla ruku. "Mimochodem, jmenuji se Angel." Váhavě jsem chytla její ruku a potřásla si s ní. Angel. To jméno k ní sedělo. Vypadala jako anděl a očividně se tak i chovala, tedy alespoň ke mě. "Já jsem Megan." Začala něco zběsile hledat v kabelce. Nakonec se vytasila s malým bílím papírovým obdelníčkem, který mi podala. "Tady. To je moje vizitka. Kdyby si cokoli, kdykoli potřebovala zavolej." Papírek jsem si ani moc neprohlížela a zastrčila si ho do kapsy u kalhot. "Díky." Vzala jsem za kliku a s mírnými bolestmi vystoupila z auta. "Tak ahoj Meg. Uvidíme se." Jen jsem kývla a zamířila domů a k tomu mi přizvukoval zvuk motoru, právě odjíždějícího porsche.