Angel

Claire

Úterý

Stoupala jsem po schodech panelového domu. Proč bydlím v bytě až v posledním patře? Odpověď byla jasná. Byl levný. Kdo by přeci chtěl šlapat tolik schodů, kort ještě s asi třema nákupníma a taškama, jako právě teď já a mé kulatící bříško tomu taky moc nenapomáhalo. Neměla jsem si, ale na co stěžovat. Kolenem jsem si přidržela jednu z tašek a pokoušela se odemknout dveře. Klíč se nebezpečně ohýbal na všechny strany, ale zámek nakonec s cvaknutím přeci jen povolil. Jakmile jsem otevřela dveře, dolehla ke mě nasládlá vůně palačinek. Tak ráda jsem se sem vracela. Konečně jsem za svůj život zažívala pocit bezpečí. "Jsem doma!" Zula jsem si kecky a podle zvuků zamířila do kuchyně. U dřezu postávala blonďatá dívka myjící nádobí se sluchátky v uších. Pousmála jsem se nad tím pohledem a pustila všechny tašky na zem, bylo mi upřímně jedno jestli se něco z jejich obsahu rozbije. Opatrně jsem zezadu přistoupila k Angel a zakryla jí oči dlaněma. Angel se zvonivě zasmála, sundala mé ruce a otočila se ke mě čelem. "Ahoj, neslyšela jsem tě přijít." Mávla jsem rukou. "To neva. Jaký si měla den?" Začala jsem uklízet jídlo z tašek do lednice a šuplíků, Angel se vrátila zpět k mytí nádobí. "Ale, docela dobrý. Jen jsem unavená. Co si dělala ty?" Chvíli jsem se musela zamyslet, jelikož mé dny byly poslední dobou dosti stereotypní, takže mi splývaly dohromady. "Koukala jsem na televizi, vyjedla asi celou ledničku, šla se projít do parku a pak nakoupit. Nic zajímavého." Angel náhle odložila talíř, který právě myla a mírně rozrušeně se na mě podívala. "Ty si šla do parku? Sama?" To o tom parku jsem jí asi neměla říkat, mohla jsem předpokládat, že bude vyvádět. A není se čemu divit, jelikož jsem feťačka, nebo jí alespoň byla, než jsem otěhotněla a Angel se mě ujala. "Claire víš co jsme si domluvily. Beze mě nemáš chodit ven, nebo jsi mi to alespoň mohla zavolat, když už nic jiného. Mysli na svoje dítě." Nemluvila nijak naštvaně nebo agresivně, spíš jsem na ní viděla zklamání a to mě vytáčelo. "Tak jsem šla ven! No a, vidíš?! Nic se mi nestalo! Já tady nechci být pořád zavřená jako nějakej posranej invalida a taky mi řekni, proč bych měla poslouchat nějakou nanynku která si bez problémů proplouvá životem?!" V očích se jí mihl náznak bolesti z mích slov. Nebylo ode mě správné takhle na ní vyjet. Nic špatného mi nařekla, jen v podstatě to, že má o mě starost, ale už se stalo. Právě kvůli mé vybušnosti mě lidé často odepisovali. Angel se beze slova zvedla a odešla do svého pokoje, jenž byl omnoho menší než ten můj, jelikož chtěla abych měla co nejvíc pohodlí. Schovala jsem obličej do dlaní. "Já jsem taková kráva." Všechny svaly se mi pomalu začaly bolestně stahovat. Třásla jsem se. Né prosím jenom to ne. Rychle jsem se zvedla ze svého místa a zamířila do kuchyně. Prudce jsem otevřela lednici a hledala cokoliv s vysokým obsahem cukru. Marně. Až na pár jogurtů nic. Jeden jsem vytáhla, prodce strhla výčko a prstem vyškrabávala jahodový jogurt z vaničky. Nezabíralo to. Potřebovala jsem. Něco. Ale co. Věděla jsem moc dobře co chci, ale to tady určitě nenajdu. Fet. Sesula jsem se po zdi na zem a vzlykala. Chtěla jsem aby to přestalo. Nechty jsem si bolestně zaryla do ramen a sjela s nimi po celé délce paží. Zanechávaly za sebou úzké krvavé čárečky. Nešlo to vydržet. "Angel!" Sama jsem nepoznávala svůj vlastní hlas. Zněla jsem jako nějaké poraněné zvíře. "Angel!" Po tvářích mi stékaly horké slzy od bolesti. Bytem se rozeznělo třísknutí dveří a rychlé kroky. Pak už jsem jen cítila jak si mě Angel přitáhla do náruče, kolíbala že strany na stranu a potichu šeptala uklidňující slůvka. Nevnímala jsem nic jiného než ji. Okolní svět, jakoby najednou neexistoval. Vzduch prořízl můj srdceryvný skřek. Angel si mě přitáhla ještě blíž a já jakoby z ní čerpala sílu bojovat proti bolesti.