Angel

Louis

Taaak...další kapitola je tady!! Rozhodla jsem se přidat další díl, jelikož mám dneska svátek! Doufám, že zatím ve škole přežíváte...já teda horko těžko, ale coo...Byla bych ráda kdyby jste mi do komentářů napsali co se vám na ffce líbí a co byste chtěli změnit...+potřebuju si udělat trochu reklamu, aby tento příběh začal vůbec někdo číst. A co je nejlepší reklama? Spokojení čtenáři...proto chci vaše názory...
Děkuju všem, kteří dali votes a komentovali!!
Už nebudu zdržovat...jenom ještě to, že kapitola je věnovaná všem Adélám co čtou Angel...

Úterý

Celý unavený jsem vyšel z budovy Syco music, kde jsme do teď s klukama nahrávali náš nový singl s kterým jsme byli mírně ve skluzu. Už asi tři dny v kuse jsme byli zavření v nahrávacím studiu a den ode dne jsme zpívali hůř a hůř. A to ani nemluvím o tom kolik jsem jenom za těch pár dní zhubl. Co znamenají slova jako je snídaně nebo snad dokonce oběd mi nic neříkalo, maximálně tak noční svačinka a tím to haslo. Kluci na tom nebyli o moc líp než já a každý kdo nás znal si všiml toho, že se spolu už zas tak moc nebavíme jako dřív. Pokaždé když jsem na to pomyslel zachvátila mě úzkost.

Zabraný v myšlenkách jsem si ani nevšiml, že už stojím u auta. U auta, na jehož předním kole se vyjímala zářivě žlutá botička. Zlostně jsem si oddychl a kopl do kola. "Do háje s tim! Člověk aby se na to vys..." Hned jsem se zarazil a zrudl, když jsem si všiml zkoumavého pohledu blonďaté dívky na chodníku. Rozpačitě jsem se poškrábal na zátylku a nadále sledoval dívku stále stojící na chodníku. Náhle se zářivě usmála a já jí, ani netuším proč, úsměv oplatil. "Nechceš svézt? Mám tady kousek auto." Ukázka si palcem přes rameno aby potvrdila svá slova. "Neni to trochu blbí chtít po úplně cizí holce aby mě odvezla domů?" Na chvíli nad mími slovy zapřemýšlela. Sešla z chodníku a udělala pár dlouhých kroků ke mě a natáhla před sebe pravou ruku. "Ahoj jsem Angel." Přijal jsem nabízenou ruku a mírně jí stiskl. "Louis." Její zářivý úsměv byl zpět. "Vidíš Louisi, teď už se známe. Takže se zeptám znova. Nechceš někam svézt?" Koutky úst se mi zvedly do pobaveného úsměvu a já si vzpomněl, že jsem dříve býval také takový energetický a vždy připraven rozdávat optimistické úsměvy na všechny strany. Asi proto jsem se taky přistihl jak jí kývám na souhlas. Nečekaně mě chytla za ruku a vláčela za sebou k druhé straně silnice až ke žlutému porsche. "Pane Bože! To je Porsche Kaeting TKR?" Udiveně se na mě podívala. "Jo je." Připadal jsem si jak malý kluk co dostal novou hračku. "Já pojedu v autě který má zrychlení na 300km/h!?" Angel se nepěkně zamračila. "Ne to teda nepojedeš!" Zmateně jsem se na ní podíval. Že bych přeci jenom musel jít pěšky? "Nepojedeš v autě, který má zrychlení na 300km/h, ale v autě, který má zrychlení na 420km/h což je docela rozdíl a to ani nemluvím o tom, že si se zapoměl zmínit o sedmilitrovým  osmiválecy s výkonem 1800 koní a o té úžasné pětistupňové převodovce ani nemluvě! Co si to za člověka, že se o tomhle ani nezmíníš!?" Musel jsem žasnout nad tím, kolik údajů o tom autě ví. Harry je tímhle autem úplně posedlý, zezelená závistí, až mu o tomhle řeknu. Angel přešla ke straně spolujezdce a nastoupila dovnitř. Celý zmatený jsem tedy usedl za volant a čekal co se bude dít. Ona mi jen podala klíčky. "Ty mě necháš řídit? To se nebojíš, že ti to auto někde škrábnu nebo tak?" Pokrčila rameny. "Ani ne. A teď jeď, budu tě navigovag k mému bytu." Tak počkat... "Jak k tvojemu bytu? Snad ke mě ne?" Otráveně protočila očima, jako bych jí už začínal otravovat. "A jak se asi ráno dostaneš do práce co? Prostě mě odvezeš domů, já vystoupím a ty odejdeš v mém autě, které ti mimochodem půjčuju a zítra ho zaparkuješ zase tady a já si ho vyzvednu." No já jsem snad v sedmém nebi, nebo je tohle jenom hloupý vtip. "Tak ok. Budu chvíli předstírat, že by si mi hypoteticky, půjčila tvoje auto, čemuž ani trochu nevěřím, já bych ho tady zase zítra zaparkoval a co pak? Kam mám dát klíčky?" Zkouška si spodní ret a mírně nakrčila obočí, což jí vytvořilo nepatrnou vrásku na čele. "Víš kde je kavárna u Moly?" Jen jsem kladně přikývl. "Tak tam jdi, řekni, že hledáš Reachel a dej jí ty klíče. a teď už jeď. Měla jsem být už dávno doma."

O dvacet minut později jsem už seděl v autě sám a pořád tomu nemohl uvěřit. Všechno se to stalo nějak moc rychle. Navíc mi Angel byla nějak povědomá a řeknu vám jedno, takové sexy krásky se vyskytují jen ve vysokých, společenských kruzích a ještě k tomu to auto. Buďto má prachatý rodiče, nebo dobrou práci. Zpěvačka nebude, to bych jí znal, takže buďto herečka, či spíš modelka. Jedno jsem, ale věděl jistě. Musím to zavolat klukům.

A to hned.