Co se stane, když se sedm rozdílných cest začne proplétat a větvit, až se nakonec všechny sejdou v jednom jediném bodě - plán. Plán tohoto útěku se pro 7 chlapců zdálo jako to jediné východisko z jejich životních patálií. Před tím vším je ale ještě...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podvečer, káva na stolku pomalu chladla, tiché bzučení nedokonalého strojku, jediného zdroje zvuku v malé místnosti, na chvíli ticho a poté znovu ten nervy drásající, či uklidňující bzukot. Proces se opakuje ještě několikrát, až úplně ustane, tehdy je káva už studená.
Tehdy ho dokončil, své první tetování. Na levačce se mu nyní vyjímal obrázek - prolétající pták, spíše šmouha připomínající ptáka. Pták nebyl rozmazaný, protože by Namjoon ještě nedovedl držet po domácku zhotovený strojek pevně, prostě ho tak chtěl. Chtěl, aby vypadal, že je namalován jen pár tahy štětcem. Prostý a osamocený, jako Namjoon, prozatím.
Teď už pták na jeho ruce nebyl osamělý, jako v jeho 18 letech. Jen tři roky stačily k tomu, aby jeho ruce, krk a hruď zdobilo mnoho dalších tetování. Ne všechny jeho rukou, mnoho od přátel nebo jen známých, pohybujících se ve stejném odvětví jako on sám. Tatérství se věnoval sice jen tyto tři roky, ale byl velmi dobrý, bezmála tak dobrý jako lidé kteří tetovali dobrou řádku let. Měl talent, měl pevnou ruku, měl dokonce i kvalitní vybavení a bezpočet nápadů.
To však k popularitě v branži nestačí, musel si zvyknout na mladou nerozvážnou klientelu, která přišla opilá a chtěla po něm vytetovat hloupou růžičku na lopatky. Potřeboval však nějak přežít.
Neměl vlastní salon, tetoval v salonu jeho kamaráda jménem Jiyong, s nímž a ještě jedním klukem i bydlel v skromném bytě. Nechtěl už bydlet s rodiči a přitěžovat jim, nechtěl chodit na vysokou, nepřišlo mu, že to k životu potřebuje. Chytrý byl dost a kariéra tatéra vysokoškolské vzdělání nepotřebuje. Co však Namjoon potřeboval, byla dobrá pověst, byly známosti a také aby se o jeho práci vědělo. Jiyong a jeho přátelé v oboru se mu snažili pomoct, jak jen to šlo, ale lidé byli skeptičtí, když neměl vlastní salon ani jméno. Jiyonga už nějakou dobu znali pod slovním spojením "G-DRAGON TATTOO", zatímco Namjoon byl jen jeho pomocníkem. Všechnu tržbu, co vydělal, mu samozřejmě nechal, ba dokonce, přenechával mu zákazníky, jejichž nápady nebyl schopen zrealizovat, ale to nestačilo. Namjoon se nejdřív cítil tak nedoceněný, později však o sobě začal spíše pochybovat.
Namjoon dokončil posledního zákazníka tento den, vydělané peníze nechal Jiyongovi za nájem a odešel. Byl rád, že dnes mohl končit mnohem dřív. Opustil salon deprimovaný a unavený. Na Jiyongovu otázku, kam jde, už neodpověděl, prostě nasedl do svého auta, nastartoval a zamířil do nejbližšího obchůdku s potravinami. Kde si koupil silnou kávu a kelímek instantního ramenu, který si tam rovnou zalil horkou vodou. V krámu však nesetrval nijak dlouho a znovu se dal na cestu autem i se svým nákupem.
Mířil na své oblíbené místo, místo samoty a klidu, které mu občas tolik chybělo, neboť musel žít se dvěma energickými, milými, avšak občas až moc hlučnými chlapci. Jiyong a Junmyeon, jemuž často říkali Suho, jak si přál, prý kdyby ho někdo hledal kvůli obchodu. Popravdě nevěděli přesně s čím Suho obchoduje, ale měli podezření, že to nebude legální, dokud však na jejich dveře neklepala policie, rozhodli se to neřešit.
