Co se stane, když se sedm rozdílných cest začne proplétat a větvit, až se nakonec všechny sejdou v jednom jediném bodě - plán. Plán tohoto útěku se pro 7 chlapců zdálo jako to jediné východisko z jejich životních patálií. Před tím vším je ale ještě...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak je ve světě dobře známo, Korea je proslulá svým barvitým nočním životem. Není nijak neobvyklé, že si partičky přátel, kolegů a spolužáků zajdou ve volném čase na drink, ale ne tak sofistikovaně jako v Seoulu.
Večer vždy začíná v nějaké restauraci, nejlépe u korejského barbecue, tam se však skupinka zdrží jen na jídlo a nějaký šumivý drink, aby byli posilněni na dlouhou noc plnou láteření. Poté se většinou vydají do hospůdky, dále pak do baru, občas i dvou, nezapomenou se stavit v tanečním klubu a někdy se končí až nad ránem v obyčejném menším obchůdku na rohu, s dalším drinkem, nahodilým snackem nebo kocovinou.
Korejci si tuto párty tour vyvinuli, protože většina vede hodně vytížené kariérní a studentské životy. Jsou na ní právoplatně pyšní a za ta léta si i vyšperkovali boj s krušnými rány, stačí druhého dne šumivá tableta, nebo jiný anti-kocovina produkt, co lze koupit v káže sámošce a můžete vesele zase splynout s davem.
Nicméně, tohle není úplně Taehyungův styl, má své sunbaes, noony i dongsaengs rád a respektuje je, ať jsou zkušenější nebo ne. Většinou už v první fázi, tedy v restauraci se chlapec odpojí, popřeje všem kopec zábavy a jde si po svém.
Doma se přivítá s rodinou, pomůže mladším sourozencům s úkoly, prohodí pár dospělých slov s mamkou i taťkou a zavře se u sebe v pokoji, aby mohl pilně studovat. Příliš velká idylka.
Ne, Taehyung tohle jednoduše odmítá, žít pro sen, který si nevysnil on sám. Dělat věci, které jsou prostě lepší, protože to jeho rodiče řekli. Potýkat se s každodenním životem člověka, který v zrcadle vypadá jako on, ale není jím. Možná je už na čase se vzepřít a dokázat všem, že chlapec má dost rozumu, aby dělal svá vlastní rozhodnutí a sám se učil ze svých chyb, třebaže je to občas těžké. Ale když, co vám paměť sahá, žijete v početné domácnosti, kde má vše svůj řád, aby byl pořádek a kde rodiče vládnou pevnou rukou, občas není prostor na vzpouru. Strach, že ztratíte to jediné pevné zázemí, co máte, je mnohdy větší než touha po svobodě.
Tae se bál, chtěl mít své milé pořád u sebe, ale nepřicházet při tom o kontakt s jeho pravou podstatou. Některá dilemata jsou příliš velkým soustem na to, abychom jim čelili teď a tady.
„Moc přemýšlíš," zamumlal si pod nos stříbrovlásek. Prudce se zvedl od psacího stolu a rozhlédl se po svém docela obyčejném pokoji, tom, který byl kdysi zdobený různými pestrobarevnými obrázky. I kytka na stropě zmizela pod vrstvou bílého nátěru. Na její počest jí s Jungkookem začali říkat smeraldo – legendární květina Taehyungova pokoje, jediná na světě. Z učení už mu hrabalo, a tak se rozhodl, že půjde ven, vzpruží ztuhlé svaly a provětrá hlavu.
Teple se oblékl, popadl svůj kožený batůžek a rozešel se k východu z této klece, zvané domov.
„Kam jdeš?" zastavil ho otec, když už svíral kliku.
