Co se stane, když se sedm rozdílných cest začne proplétat a větvit, až se nakonec všechny sejdou v jednom jediném bodě - plán. Plán tohoto útěku se pro 7 chlapců zdálo jako to jediné východisko z jejich životních patálií. Před tím vším je ale ještě...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mhm," pokyvoval hlavou Yoongs, seděl na gauči, oči přivřené, lokty položené na kolenou, bradu si podepíral nataženými prsty – vypadal trochu jako by se modlil. Nicméně, byl jen unavený a v této pozici aspoň neusínal.
„Bál jsem se, řekl mi, že jestli se s tebou budu dál scházet, tak na tebe najde nějakou špínu," rozmachoval rukama Jin. Gestikulace je bezpochyby jeho nejmilejší neverbální sdělovací prostředek, pomyslel si blondýn, sedící vedle něj.
Yoongi si nemohl vzpomenout na žádný nelegální čin, který by v posledních uplynulých letech spáchal, ale jeden nikdy neví. Když se vás někdo tak vlivný, se sociopatickými sklony a znalostmi v legislativě, snaží dostat dolů, prohrabe se ledasčím.
„A jak jsi vlastně utekl?" nedalo nižšímu, k tomuto tématu se dostali jen okrajově. A tak začal Jin horlivě a barvitě vyprávět.
Malým obýváčkem Hoseokova a Tenova bytu se rozléhal jen tlumený zvuk televize, nějaké večerní zprávy, a rozmluva těch dvou. Hoseok a jeho spolubydlící už spali, chtěli jim nechat nějaké soukromí. Je to teprve chvíle, co u nich Jin bydlel a znovu se střetl se svým přítelem, který jej samozřejmě navštěvoval, jak často jen mohl, ale ani přes to si ještě nestihli říct všechno. Ještě chvíli rozpravovali, ale pak začala padat únava i na černovláska. Rozhodli se to pro dnešek zabalit, zítra je taky den. Tak se Yoongi vypravil na dlouhou cestu napříč městem, aby sám ulehl doma a druhého dne se vyhrabal z postele, aby šel pracovat pro korporát.
Nalezení přátel znamenalo pro Yoongiho hodně, ale stále se necítil se vším spokojen. Ano, nebyl teď tak sám, ale copak se někam posunul? Nechtěl být takový, pořád se nechávat rozežírat zevnitř podobnými myšlenkami, ale občas ho to přemohlo. A oni tu v těchto chvílích existovali, jen pro něj, Namjoon i Seokjin.
Ačkoliv to bylo zvláštní, Yoongs si k Joonovi vybudoval velice rychle blízký vztah. Nedokázal to nijak vysvětlit. Z tatéra prostě vyzařovala jakási dobrá energie, která vzbuzovala pocit, že všechno bude zase v pohodě. Byl jediným blankytným místem na jinak šedé obloze.
Jen tak tak se blonďák přemohl, aby v autobuse nezamhouřil svá olověná víčka, jinak by cestoval bůh ví, kam a horko těžko se dobelhal domů. Pokud možno, co nejtišeji se prosmýkl bytem až do společného pokoje, aby zjistil, že hnědovlásek vlastně ještě nespí. Seděl u stolu, sluchátka na uších a kreslil – pravděpodobně nějaké kérky. I tak jej starší nechtěl rušit, a tak se jen pohrabal ve skříni, hledaje něco na spaní, převlékl se, malátně došel k posteli, aby zjistil, že ho už nějakou dobu druhý pozoruje.
„Ahoj hyung," usmál se Namjoon a odhalil tak ďolíčky, jeho nejsympatičtější a nejupřímnější rys v obličeji.
„Ahoj," pozdravil druhý, když nechal bezvládně své tělo padnout na měkkou matraci. V jeho přítomnosti se cítil tak zrelaxovaně, že mu vůbec nevadilo s mladším sdílet pokoj.
