Nech mě být!! ● SMTV ff -{Edit}-

Ale já miluju Dominika!

,,Abby?" zeptala se Mei.
,,No?" ptám se nazpět.
,,On se ti líbí, viď?" vyzvídala dál.
,,Kdo?" Zajímalo mě.
,,Dominik," odpověděla mi Niky.

S Nikčou jsme udělaly ten plán, protože ona chtěla sedět s Miščíkem. Já se o tom, že chci sedět s Domčou nezmínila.

,,Ne!" odvětila jsem hbitě.
,,Abby, přiznej barvu. Já poznám když mi lžeš," řekla Mei a já věděla, že má pravdu.
,,No tak dobrá. Trochu se mi líbí," přiznala jsem.

,,Trochu?" ptala se Emma dál provokativně.
,,Trochu víc," připustila jsem, sklopila zrak a zrudla jako jahoda.

,,To som rád."

Ani jsem si toho slovenskýho kripla nevšimla!! Holky o něm taky nevěděly a hrozně se lekly. Já jsem zkameněla. On si myslel že to bylo o něm?!

Najednou (nečekaně) začalo zvonit.

...Ježiši, matika!

•|Pohled Sama|•

Išel som na chodbu, lebo som chcel vedieť kam mi zmizla. Počul som jej a jej kamarátky hlas. Spatril som ich a ony zrovna riešily niečo akože: ,,No tak dobrá. Trochu se mi líbí," povedala.
,,Trochu?" spýtala sa jej kamarátka.
Ona jej povedala: ,,Trochu víc."
Pak som sa začal červenať, povedla som: ,,To som rád." a odišiel do triedy.

Aj ja ju milujem! Ale ako jej to povedať?... Už viem!

*Další přestávka (velká)*
•|Pohled Abby|•

Hned po učitelce jsem vyběhla na chodbu a jelikož jsou vedle naší třídy schody, do nižšího patra, sedla jsem si na 1. schod a jen jsem pozorovala okolí. Když jdete po těch schodech dolů, tak naproti vám skoro u stropu, je okno a skrz něj jsem se dívala ven. Viděla jsem tam břízu, která měla nádherně zkroucené větve a zeleno-oranžové listy. Je tak krásná... Pomyslela jsem si.

Chvíli po tom ze třídy vyběhl Miščík.

Zahlédl mě! Co teď?!

Pak mě ale něco napadlo...

•|Pohled Sama|•

Keď som ju zbadal, chcel som za ňou isť, ale ona sa rozbehola po schodoch dole.

Išiel som za ňou, lebo som jej chcel povedať, že ju tiež milujem.

Videl som, ako ma zbadala a zrýchlila tempo. Tiež som zrýchlil tempo a dobehol som ju.

Chytil som ju za zápästie, aby mi už neutiekla. Teraz som sa chcel rozprávať a všetko jej povedať, ale ona bola rýchlejšia.

•|Pohled Abby|•

Když mě chytl za zápěstí, rychle jsem se rozmluvila.

,,Víš, to na tý chodbě nebylo na tebe! Já miluju Dominika! Tebe nenávidim nejvíc z celý crew!" 

Spíš jsem to zařvala a on byl nejdřív dost překvapen, ale pak byl smutnej a možná i naštvanej.

Vytrhla jsem se mu a utekla zpět do třídy. Ve dveřích jsem si vzpomněla, že sedí vedle mě. Ani to mi nebránilo si sednout na místo. Akorát jsem zpomalila a změnila svůj výraz na zoufalý.

Nikdo si mě nevšímal. Ani holky. Byly nalepené u Matyáše a Radka. U Dominika nebyl nikdo. Tak jsem se na něj otočila. Byl smutný.

,,Stalo se něco?" Zeptala jsem se starostlivě.
,,Vše je v poho." Následoval úsměv, ale... falešný.
,,Vim, že něco není v pořádku a falešnej úsměv si strč někam," odvětila jsem.
,,Ou kej, ale neřekneš to ani tvým kamarádkám." Čekal na odpověď.
,,Přísahám." Zvedla jsem "skautsky" ukazováček s prostředníčkem.
,,Ale před tím bych se tě na něco chtěl zeptat... Kámoši?" Znervózněl.

Chvilku jsem ho nechala napnutého.

,,Nejlepší." Usmála jsem se. Též se usmál, ale mlčel. ,,Tak povídej," vybídla jsem ho. Najednou začal.
,,Ty víš že jsem youtuber," řekl úplnou samozřejmost.
,,Jo," odpověděla jsem jistě.
,,A víš že si ze mě kluci dělaj ve videích srandu," vyřkl po chvilince.
,,Jo a sere mě to." Zauvažovala jsem.
,,No, tak právě proto nemám kamarády a před nimi se přetvařuju, ale nikdo z nich to nikdy nepozná. Jen ty. Jsi jedinej člověk co mě chápe a nedělá si ze mě prdel. Jsi jediná co o mě jeví zájem. Jsi jediná, co poznala moji faleš. Jakto?" No, a právě to, mi teď taky vrtá hlavou...

,,Oni to na tobě nepoznali ani jednou?" Nechápu.
,,No, ..." *Domča premýšlí* ,,MaTTem j- teda vlastně Matyáš to na mě jednou skoro poznal." Skoro?
,,Achjo. Máš ještě těžší život než já." Zakroutila jsem hlavou.

*Zvonění*

,,Co teď máme?" Zamyslím se.
,,Příroďák. Myslim," odpoví s pokrčením ramen.
,,Nope, low pc, čeština." Začnu se smát.
,,Aha." Zopakuje mou reakci.

*Do třídy přišel nasranej Samuel Miščík a šel k Dominikovi*

Přišel k němu a měl ruce zatlé v pěsti. ,,Samueli, zklidni se!" křikla jsem po něm. Nenechám svoje kamarády mlátit nějakým nasraným bastardem!
,,Prečo by som mal?" zeptá se opovrživě.
,,Protože žádnej nasranej bastard nebude mlátit moje kamarády a už vůbec ne kvůli mě!" Zvýším na něho hlas.
,,Ako si ma to nazvala?" Otočí se na mě.
,,Slyšel jsi dobře!" řeknu zvýšeným hlasem.

,,Abby klid." Přišla ke mě Mei a zezadu mě objala. Otočila jsem se a objala ji taky. Přesně to jsem teď potřebovala a ona to věděla moc dobře.

Teď už do třídy vešla učitelka a my se pustily. Já svou židli vysunula kousek z lavice, protože jsem nechtěla sedět přímo vedle něj.

Byla zase normální čeština a já ani on jsme se za celou hodinu nepřihlásili. Když mě učitelka jen tak na random vyvolala, já věděla odpověď a odpověděla jsem.

*Zvonění*

Hola hej, moji milí čtenáři! Za tuto kapitolu můžete poděkovat bezzubka9, která si ji vyprosila🌹. Já jen doufám, že se vám libila a uvidíme se u další, bye👋❤.