Nech mě být!! ● SMTV ff -{Edit}-

Nepřítel

Chvilku jsme se objímali a najednou "nečekaně" zazvonilo. Ruku v ruce jsme se s Emmou v patách vydali do třídy. Na místo Samuela si sedl Domča a na Domího místo si sedl Ráďa. Emma to neřešila a sedla si na místo Mii.

Konečně poslední hodina... prolétlo mi rychle hlavou.

Chemie! Dojde mi. Chytím se zoufale za hlavu.

,,Copak?" ptá se ihned Domíno.
,,Píšem. A já to neumim."
,,A z čeho?" zeptá se pohotově.
,,Z prvku," odpoví Em.
,,Ty neumíš prvek?"

Fajn, tak teď nechápu, že nechápe. Fakt skvělý! Navíc dostanu další pětku - skvělý. Propadnu z chemie - skvělý! Dělá se mi špatně - skvělý!! Počkej, co? Z čeho?? Zhrozím se.

,,Proč jsi se tak zhrozila?" diví se Dom.
,,Dělá se mi špatně." Chytím se za břicho.
,,A z čeho?" Je vidět, že o mě má strach.
,,Vim já?" odvětím smutně otázkou.

,,Tak to řekni učiteloj!" vyhrkne, když v tom do třídy vejde náš chemikář.
,,Kdo mi má co říci?"
,,Abby se dělá špatně," odpoví Domino.
,,Pro pána Jána! A z čeho?" Vyzvídá učitel.
,,To nevíme," odvětím šeptem do tiché třídy.
,,Jedla jsi něco?" Zakroutím hlavou ve stylu 'ne', protože nemohu mluvit. ,,A pila?" Opakuji svou reakci. ,,Taky nic? Ale pak je příčina jasná. Jdi domů, omluvím ti to, ale musíš pak přinést omluvenku." Lehce kývnu na souhlas.

,,Můžu jít s ní, pane učiteli? Sama by to nemusela zvládnout." Pan Tišný chvíli přemýšlel. Nakonec nám však odpověď sdělil.

,,Tak dobrá, pro jednou ti to také omluvím. Ale jen proto, že se oni postaráš."
,,Děkuju," řekne Domča. Vezme mi věci z ruky, při mé snaze o složení si věcí do tašky a učiní tak sám.

Pak složí i sobě a můžeme vyrazit. Jdeme k šatně a koho nepotkáme... Austin. To ne!

Šťouchnu loktem do bruneta vedle mě a hlavou ukážu směrem k jedinému člověku, který tu kromě nás je.

,,Nepřítel?" Šeptne Domí a podívá se mi do očí. Kývnu. Víc než jen to.

Jdeme potichu do šatny a když si Dominik nandá boty, nazuje je i mně. Vyjdeme z šatny a Austin se na nás otočí. Domí mě drží okolo ramen a nevšímáme si ho.

,,Ahoj Abbygail." Usměje se přislizle. Ani ho nemusím vidět, dojde mi to podle tónu jeho hlasu. 

Vzhlédnu k němu a málem hodím šavli.

,,Tohle má být náhrada za mě? Máš fakt špatnej výběr." Zatřese hlavou.
,,Taky bych řek, když si vybrala tebe." Ozve se můj přítel. Otočím se na něj.
,,Jdeme." Šeptnu, protože stále nemůžu mluvit.

,,Ale copak? To ti udělal on? Vrať se ke mně a bude ti líp."

Snažím se ho ignorovat a jdu dál.

,,Abbygail, něco jsem řek!" Zakřičí a přeskočí mu hlas.
,,Nepišti a nech nás bejt." Zvýší hlas brunet vedle mě. Snažím se ignorovat bolest hlavy a jdu dál.

Pomalu se doplazíme až k mému domu, kde mě Domča opustí po tom, co se mě minimálně třikrát zeptá, jestli to zvládnu a já jdu dovnitř. 

,,Mami?" Zvolám polohlasem do tichého domu.
,,Copak zlato? Jakto, že jsi tak brzy doma?" Přispěchá ke mně.
,,Udělalo se mi špatně, tak mě pan učitel nechal jít."
,,Co se stalo?" Zděsila se.
,,Jen jsem celej den nic nepila a nejedla."
,,Ty seš trdlo. Ti sis nemohla vzít aspoň něco?"
,,No... Mohla."
,,Kde máš vůbec tašku?"
,,Sakra, Dominik mi ji zapomněl dát!"
,,Kdo je Dominik?"
,,Novej kluk v naší třídě. Jsme kámoši."
,,Dobře..."

,,Udělala bys mi prosím něco k jídlu? Mam hroznej hlad."
,,Samo-" Mamka ani nestihne doříct větu a uslyšíme zaznít domovní zvonek.

,,Já tam dojdu," řeknu, snažíc se zvednout z mé postele. Mamka mě ale zarazí.
,,Já tam dojdu." Odejde z pokoje a já si užívám ticho mých čtyř stěn.

Ahoj všichni. Doufám, že jste všichni stále na živu. Omlouvám se, že kapitola vychází po tak dlouhé době, navíc taková kratší, ale tak snad jste si ji i tak užili ^^' .

~Shily 🌹