Nech mě být!! ● SMTV ff -{Edit}-

Radek je OK

Vycházet jsem nemusela, protože hned jak jsem vyšla, začalo zvonit.

Tak jsem se sklesle vrátila do třídy a začalo to znova.

,,Promiň Abby. Já..."
,,Ty už na mě nemluv! Radši budeš ve skupině s tím kreténem a budeš se mi omlouvat, než abys mi pomohl! Radši se necháš dirigovat nějakým blbečkem, kterej ti řiká co máš dělat, s kým se bavit a já nevim co, než abys mohl dělat cokoliv a bavit se s kýmkoliv! Spletla jsem se v tobě, Matyáši Tomko! Jsi zkurvenej hajzl!!" Tímto jsem ukončila svůj proslov a ignorovala to, že jsem středem pozornosti. Jo, zírali na mě všichni včetně Miščíka, jež mě propaloval pohledem, jelikož ho naštvaly ty urážky. No, aspoň něco.

Po chvilce vešel učitel fyziky a začala klasická fyzika, kterou přeskočíme. Nedělo se totiž nic zajímavýho.

Nepřeskočíme ji však úplně, o ten konec vás nemůžu připravit.

Normálně jsem seděla, moc učitele nevnímala a najednou se po celý hodině ozval ten nejotravnější člověk světa - Samuel Miščík.

,,Zlatko prečo si taká zamlklá?"

Já měla nervy pryč a nutně jsem potřebovala vypadnout, takže jsem nepřemýšlela, co dělám. Vzala jsem do ruky žákovskou, zvedla se, bleskurychle si to namířila k učiteli, dala mu na stůl žákovskou a vyšlo ze mě: ,,Promiňte pane učiteli, ale já už to vedle Samuela nevydržim."

Ke katedře jsem šla ještě pomalu oproti tomu, jak jsem vylítla ze třídy. Pomalu jsem šla na druhej konec chodby. Najednou jsem slyšela, že se ze třídy taky někdo vyřítil, tak jsem se -v domnění, že to je Samuel- rozeběhla na ten konec chodby, kam jsem měla namířeno, protože tam jsou WCčka. Vběhla jsem na holčičáky a zavřela se do kabinky.

Sedla jsem si na zem a rozbrečela se.

Někdo zaklepal, tak jsem otevřela a zjistila, že to je Radek.

,,Vyřiď mu, že ho z celýho srdce nenávidim!" Posmrkla jsem.
,,Komu?" Divil se.
,,Nedělej blbýho, vim, že tě poslal Samuel!"
,,Ne, neposlal. Chtěl vyběhnout Dominik, ale já nechtěl, aby měl problém."
,,To seš hodnej." Objala jsem ho. ,,Vždycky jsem tě nenáviděla o něco míň než Samuela a Matyáše jsem měla docela ráda, ale ve vás dvou jsem se zmýlila. Prohodila jsem přítele s nepřítelem." Zesmutněla jsem.
,,Dobrý, už je dobře. To se prostě stává."

Chvíli jsem se odmlčela.

,,Proč mi Samuel říká 'zlatko'?" zeptala jsem se, doufajíc, že má odpověď. Teď se odmlčel on.
,,Seš pěkně v háji," řekl udiveně.
,,Fakt? Nevšimla jsem si..." Odfrkla jsem sarkasticky.
,,Ale fakt! Samuel po tobě jede!" vyhrkl naléhavě.
,,To má blbý!" Zvýšila jsem hlas.

Začalo zvonit.

,,Ne, to máš blbý ty, jestli ho nechceš!"
,,Proč jako? Bude mi tak říkat do konce mýho života? Už se bojim..." Protočila jsem očima.

,,Něco horšího. On se tě jen tak nevzdá, dokud ti nepřeskočí a nepoddáš se mu. Něco jako kdybys byla Harley Quinn a on Joker. "
,,No, tak to doufám, že mi nepřeskočí, protože pokud jo, přetáhni mě něčím po hlavě. Porádně! A pokud to nezabere, nemam co dělat mezi smrtelníky."

,,Nikdy v životě bych nepraštil holku."
,,Já se tě neptám, Radku. Já ti to nařizuju!"

Začalo zvonit na hodinu.

,,Tak pojď." Zvedl nás Ráďa.
,,Nejsem nemohoucí." Zasmála jsem se. On mě vzal do náruče (ženich a nevěsta style), tak jsem neodmlouvala a jen se usmála.

Úsměv mě přešel, když se na nás zadívala celá třída a jako bonus byl Samuel zas nasupěnej. Jak já ho ráda štvu, hajzla jednoho.

Ráďa mě posadil na moje místo, jako bych byla ze skla.

,,Vypadni." Nařídil Samuelovi.
,,Ty sa jej ani nedotkneš, alebo ideš preč z crew." Radek se dotkl mý ruky prstem.
,,Jejda!" Zasmál se. ,,Dominiku, oficiálně odcházim z crew, bylo mi potěšením s tebou točit a být v jedné skupině." Podali si ruce. Já se musela usmát. To by pro mě Matyáš neudělal. Ani nikdo jiný.

,,Vypadneš už? Teď sedim vedle ní, tak se kliď." Vystrčil Samuela z jeho místa a sedl si tam. Zasmála jsem se. A najednou vešla učitelka (supl za nemocnou učitelku). A zrovna jsme schytali naši třídní.

No samozřejmě si hned všimla, že sedíme jinak.

,,Abbygail, proč vedle tebe sedí Radek místo Sama?" Ráďa byl tak hodnej a odpověděl za mě.
,,Samuel ji vyrušoval a ona s ním nechtěla sedět."
,,Dobře, ale proč tu máte ty a Abbygail žákovské?" Zase odpověděl můj tiskovej mluvčí.
,,Samuel ji psychicky týral a ona kvůli tomu odešla, tak jsem ji šel utěšit."
,,Abby, je to pravda?" Kývla jsem a rozbrečela se. Ráďa mě objal z levý strany (kde seděl) a Domča si ke mě přisedl z pravý strany a taky mě objal.

Usmála jsem se na ně.

Omlouvám se, ale u téhle knížky budou ty kapitoly asi individuální, ale po většině krátké (asi). A chtěla bych moc, moc poděkovat za každé přečtení. Když toto píši, kniha má neuvěřitelných 110 přečtení❤❇! DĚKUJI MOC KAŽDÉMU, KDO NA TUTO KNIHU HODIL OČKO❤❤❇!!) Ahuuj❇!

Momentálně knihu edituji a má opradu neuvěřitelných 2,8K 👁! Opět všem moc děkuji💕✨!!