Bohyně života a krásy

∞2∞

*Loki*

To peříčko mi nedalo spát. Musel jsem se na tu louku vrátit, a tak jsem šel do stáje, kde jsem si vzal, již už připraveného Blacka. Nasednul jsem a vyjel do lesa, směr louka.

*Vitae*

Ten muž mi připadal zvláštní, neměla jsem co dělat, nasedla jsem tedy na Miracle a vytvořila portál na Ásgard. Když jsem dojela na tu louku co včera, nedalo mi to a lehla jsem si na tu krásnou zelenou trávu. Nevím jak dlouho jsem ležela, ale uslišela jsem kopyta koně. Rychle jsem nasedla na Miracle a schovala se do křoví. Avšak tektokrát jsem ihned nezmizela, ale koukala se, jak z cesty vyšel vraník s černovlasým mužem. 

*Loki*

Když jsem se dostal na tu louku, připadalo mi, že mě někdo sleduje. dělal jsem, že mi to nedochází, ale jakmile jsem se dostal koňských kroků od křoví, kde se ozýval nějaký kůň, tak jsem vytáhl dýku. 

„A-ať je tam kdokoliv je, vylez!" Koktal jsem, bál jsem se, protože to mohl být klidně nájemný vrah. Těch je tu také dost, ale zdá se že jsem se neměl čeho obávat. Z křoví vylezl náderný kůň... no počkat?! Tohle kůň rozhodně není! Tohle je nádherný bílý jednorožec a na něm seděl -spíše seděla- anděl s bílými křídly, bílými vlasy, bílými šaty, bílý plášť a šedými oči. Byla nádherná. Hezčí dívku jsem neviděl. Seděla na svém jednorožci bez sedla a uzdy, divil jsem se, že nespadla. Koukal jsem na ní jako na zjevení. Její jednorožec, nebo spíše jednorožkyně se dostala přímo k nám, očichala Blacka a viděl jsem, že se k sobě tak nějak mají. Musel jsem vypadat jako blbec, protože jsem na ní koukal, jako na zjevení. Po chvilce otočila svého jednorožce, a vydala se pryč. Jen co jsem si uvědomil, že odchází, ona už byla na druhém konci louky. 

„Počkej!" Zvolal jsem a rychle se rozeběhnul za ní. Ona se zastavila a já kousek od ní.

„Kdo jsi, smím-li se zeptat?" Zeptá se slušně, usměje se na mě a zmizí v záblesku bílého světla. Zbyde po ní jenom bílé peříčko, a přívěšek s nápisem Vitae.

Lexus