Bohyně života a krásy

∞1∞

*loki*

Ach! Proč se tohle musí stát zrovna mě!

„Blacku kde jsi!" Vykřiknu znova jméno mého koně, avšak nic. Naštvaně zavrčím, a dál se prodírám křovím.

*Vitae*

Jedu na Miracle, to je můj jednorožec. Dorazím na mojí oblíbenou louku a narazím tam na krásného černého hřebce koně. Sesednu z Miracle, rozejdu se k černému koni a on zvedne polekaně hlavu. Zřejmě si mě už všiml. Zacouval pár kroků a já se zastavím.

„Neboj se chlapče, já ti neublížím." Usměji se na černého koníka a on se ke mě přiblíží. Očichá mě a já ho pohladím po šíji.

„Kohopak jsi, ty krásný černé koníčku." Zamumlám zamyšleně, než usliším kroky, rychle se rozeběhnu k Miracle, ta jako na povel se rychle schovala do křoví a zůstala stát na místě. To co mě, ale udiví je, že z křoví -odkud jsem slyšela kroky- vyjde kluk, nebo muž? Někdo v takovém věku, má černé vlasy jako uhel těsně nad ramena a na sobě určitě drahé černo-zelené oblečení.

„Blacku! Konečně jsem tě našel!" Usliším jeho hlas, uvidím jak se ten hřebec otočí a rozejde se ke -zřejmě- ke svému pánovi. Fascinovalo mě to, s jakou něhou se k Blackovi, nebo jak se jmenuje tento kůň, choval. Miracle už byla dost neklidná. Omylem zvednula nohu, a když ji zase položila, polámala jednu z větviček. Cukla jsem sebou a ten černovlasý muž se podíval naším směrem. Rychle jsem vytvočila portál a vzklouzla do něj, než si mě stačil všimnout.

*Loki*

Furt jsem bloudil v tom ztracením lese, než jsem uslišel zaržání, konkrétně Blackovo zaržání. Zrychlil jsem krok a dorazil na mojí oblíbenou louku.

„Blacku! Koněčně jsem tě našel!" Radostně jsem vydechl. Hned co Black uslišel své jméno, tak ke mě přicupital a já ho začal hladit. Najednou jsem, ale uslišel jak se někde blízko polámala větvička. Otočil jsem se tam a hned na to mě oslepila slabá záře. Okamžitě jsem nasednul na Blacka a nejvyšší rychlostí jsem vyrazil k tomu křoví, ať se tam kdokoliv, mě neutěče. Tak jsem se zpletl, protože jen co jsem tam dorazil, ten dotyčný byl už pryč. Jedině co po záhadném zůstalo, bylo nádherné bílé peříčko. Zaujalo mě, jak krásně čisté bylo. jako čerstvě napadaný sníh. Schoval jsem si ho pod plášť a rozjel se zpátky -už po správné cestě- zpátky do paláce. 

Lexus