Bohyně života a krásy

∞4∞

*Vitae*

Ale né! Sklouznul z krku řetízek! Musím se tam vrátit. Dala mi ho mamka, k mým stým narozeninám a určitě by ji mrzelo, že jsem ho ztratila, proto jsem tentokrát nechala Miracle u jejího stáda a vytvořila portál na Ásgard. Jen co jsem vyšla na tu louku, začala jsem pátrat po řetízku. Po chvilce jsem si všimla, že mě pozoruje ten černovlasý muž z minulých dnů. Lekla jsem se a chtěla se dát na útěk.

„Počkej! Já ti nic neudělám, našel jsem tvůj řetízek." Ukáže mi můj řetízek a já se zastavím. Zkoumám ho pohledem, jestli je opravdu můj a vida! Opravdu je to můj řetízek. Udělám pár kroků k tomu muži, bojím se, aby to nebyla léčka, ale zdá se, že není. Opatrně vstáhnu ruku k té jeho, a rychle mu můj řetízek vytrhnu z ruky. Potom si ho s úlevným vydechnutím a úsměvem přivážu zpátky na krk. Všimnu si, že mě pozoruje, což mě donutí zase couvnout a on sklopí zrak. Black ke mě dojde a já ho pohladím po nose. 

„Líbí se ti?" Zeptá se mě s úsměvem a já sebou trhnu, i přesto přikývnu. „Jmenuje se Black."

„Je moc hezký." Pronesu a on se uměje ještě víc.

„Je to nejrychlejší kůň na Ásgardu a kde máš toho svého jednorožce?" Povytáhne obočí.

„Nechala jsem ho tentokrát u jeho stáda a co je toto? Vypadá, jakoby ho to bolelo." Ukážu na věc co má na hlavě a další věc, co má na zádech, jakoby to byla židle, na které sedí.

„To je sedlo a uzda, na sedle se sedí a uzdou utáčíš, jak chceš aby kůň šel. tvůj jednorožec, nic takového nemá?" Šokovaně se na mě podívá.

„Ne! A tohle je odporné! Vždyť ho to musí hrozně bolet! Chudáček." rozzlobím se a toho chudáčka pohladím po šíji.

„Možná, ale my se na nich jinak neudržíme." Smutně se na mě podívá.

„Já se na jednorožcích a to jsou rychlejší, a to nezmiňuju pegase, kteří mají křídla a ve vzduchu je to težší, ale takové ohavnosti nepoužíváme!" Black se ke mě přitulí a já se zasměji.

„Já to taky nemám rád, mám radši, když jsou koně volní. Jsou to krásná stvoření a je škoda, že jsou takhle krocení, především silou. Blacka jsem vlastně nezkrotil, mám s ním vztah, asi jako ty s tím jednorožcem. Prostě si mě vybral a já ho mám rád." Taky ho poladí a cítím jak je těsně za mnou. Trošku pootočím hlavou a on se na mě usměje, úsměv mu oplatím. Vezme mojí ruku do jeho ruky, přiblíží si ji k jeho rtům a políbí jí, načež já se začervenám. „Už budu muset jet, uvidíme se tu třeba zítra?" Naskočí na Blacka a já po chvilce přemýšlení, s úsměvem přikývnu. Otočí Blacka, než ale odjede do lesa, otočí se na mě a zamává mi, potom už jen mizí v lese, stejně jako já v portálu. 

Lexus