Bohyně života a krásy

∞5∞ 1/2

Mockrát děkuji za hvězdičky, moc mě těší že někdo čte můj příběh :) Doufám, že to nijak nikoho, nepřestane jen tak bavit, proto tohle věnuji Barče Jabu a Adrianě Kočvarové. Fakt nesmírně vám děkuji holky, za hvězdičky a Adrianě za sledování. Tak užijte si kapču.

„Víš Vitae.... známe se už přibližně měsíc, a já bych tě moc rád pozvat na bál, který se koná zítra večer." Řekne mi Loki a já se zaseknu. „Samozřejmě, že tam bude mít každý masky a kostýmy. Takže tě nikdo nepozná. Stačí říct, že jdeš za anděla." 

„Ale co když mě někdo pozná? Ublíží mi? Co když-" Ptám se vyděšeně, ale Loki mě zastaví.

„Nikdo ti neublíží, kdyby se o to jen někdo pokusil, zažil by smrt nevídaným způsobem, jaký kdy  nikdo nikdy nepoznal." Zavrčí a já na něj vyděšeně vykulím oči.

„Loki! zabíjet se nesmí!" Vyjeknu. 

„Omlouvám se, ale slibuji ti, že ti nikdo neublíží." Vezme moje ruce do těch svých a já se usměji.

„Tak dobrá. Kvůli tobě půjdu, ale pustí mě tam vůbec?" Zeptám se a on přikývne, tak tedy nic neřeším. Jen co ale blíží slunce ke konci oblohy, se rozloučíme a já se vydám domů přes portál, i s Miracle. Doufám, že mi to matka povolí.

„Ehm... matko." Pronesu tiše a kouknu se na ní, zatímco se na mě přívětivě usměje.

„Ano dcero?" Zeptá se mě a já se trošku bojím co na to řekne.

„No... víš jak jsem ti říkala o tom ásgarďanovi Lokim? Tak mě teďka pozval na bál, ne nikdo neuvidí má křídla, protože tam budou lidé v kostýmech a maskách, budu se jakože vydávat sama za anděla. Moc prosím nech mě jít!" Udělám dračí očka a ona si povzdechne.

„Co s tebou mám dělat, dobře běž, ale nepij, též dávej si na ásgarďany pozor, jsou velice chytří a lstivý, ano?" Řekne mi a já pokývnu hlavou. Rychle odběhnu do pokoje se připravit.

*Loki -trošku posun v čase-*

Bál jsem se, že nepřijde, uslyšel jsem jak si všichni šeptají o nějaké nádherné dívce s bílými vlasy, bílými šaty, andělskými křídly a bílé masce, ale kdokoliv mohl jít také za anděla, avšak to bylo velice nepravděpodobné. Nikoho jsem však nezahlédl s tímhle vzhledem.

„A toto je synu Hnóss, dcera Freya a Frey. je proslulá svojí, až nebezpečnou krásou." Ach otec, furt mi představuje dívky, abych se oženil, přestože já nechci. A najednou jsem ji zahlédl, byla nádherná. Vlasy měla zapletené jen ze shora, jinak je měla rozpuštěné po pas, na jejími zády se pyšnili krásná, veliká, sněhem opadaná, bílá křídla, avšak to nejvýraznější, byla její bledá pokožka jako zářící měsíc a oči barvy toho nejkrásnějšího fialového sametu. Všimla jsi mě a usmála se, též jsem se musel usmát i já, zcela mě omámila svojí krásou. Omluvil jsem se otci a té princezně, a šel za Vitae. 

Lexus