Bohyně života a krásy

∞3∞

*Loki*

Ta dívka mě uvedla do úžasu, matka nám vyprávěla o andělech a démonech, ale celý si ho nepamatuji, takže za ní teď jdu. Zaťukám na dveře od její komnaty a počkám, než mi dá povolení vstoupit.

„Omlouvám se, že ruším matko, ale chtěl bych něco povědět." Usmál jsem se.

„Loki ty nerušíš nikdy, a copak bys chtěl povědět." Úsměv mi oplatí a ukáže na křeslo, naproti ní, tak si tam sednu.

„Pamatuješ si jak si nám, když jsme byli malý, vyprávěla příběhy?" Zeptám se jí.

„Jistě, jak bych mohla zapomenout, vždy se vám líbily." Pokýve hlavou a tak pokračuju.

„A pověděla bys mi jeden? já si totiž moc nepamatuji a v knihovně jsem tu knížku nenašel." Znovu se usměji.

„A jaký bys chtěl povědět?" Zeptá se mě.

„Ten o andělech a démonech." Chvilku mě pozoruje a pak se usměje ještě víc.

„Jistě, tvůj nejoblíbenější. Příběh začal dávno, dávno než byl stvořen strom Yggdrasil a s ním všech devět světu. Žili na planetě jménem Ortos, andělé a démoni. Andělé měly vždy buď bílá, někdy modrá, nebo béžová křídla, byli stvoření světla, jako světlý elfové. Však měli i své opaky, démony. stvoření všeho zla, byli jako temní elfové, avšak mnohem horší. Jednou, započala bitva. Bitva zla a dobra. Nikdo nevyhrál a nikdo nepřežil, pleneta Ortus byla zničena a místo ní vykvětl strom života Yggdrasil, Aby se nezapomělo, že v nás není jen zlo, ale i dobro." Páni. Už chápu, proč jsem ten příběh tak moc miloval.

„Ano, děkuji, to je přesně co jsem potřeboval, nashledanou matko." Usměji se na ní naposledy a odejdu z její komnaty v myšlenkách. Jestli všichni umřeli, jak je tedy možné, že má křídla? Jak je možné že existuje ještě jednorožec? Jak se jmenuje? Je vůbec anděl? A jestli ano, jak je to možné? Tolik otázek a žádné odpovědi. No nic. Jdu se zahrabat, zpátky do knih, abych něco o ní zjistil.

Lexus