Jsou ještě prázdniny, a já se dívám z okna prázdého pokoje s fialovými stěnami jak přijíždí stěhováci. Pořad jsem přemýšlela jak to tady s tátem vydržím, když máma byla moje jedniná opora v rodině. Ale pak mě probrala věta: "Viki pod dolů mě pomoct s těmi věcmi!" a já jen zakřičela: "Vžiť už jdu!" A tak jsem jen seběhla schody, obula si boty a hodila na sebe mikinu a vyrazila dolu s tátou ke stěhovákům. Ty krabice byli pěkně těžké ale aspoň něco jsem vzala. Asi po hodině jsme měli všechno vynosené do našeho bytu. Byla to fuška, protože náš byt byl úplné nahoře. Ale jediná výhoda byla, že jsme jako jediný měli balkón. Velký balkón. Pak jsem pomalu ale jistě začala vybalovat z krabic. Zabralo mi to další hodinu, možná i dýl. Ale stálo to zato. Uplně se to tady změnilo. Moc se mi to líbilo. Ale děsila mě zpráva ze pozítři se jde do školi. Nikoho tam neznám. Táta mě přihlásil na jednu střední, kterou mám asi 10 minut od bytu. Pomalu se začalo stmívat a já byla tak vyčerpaná a šla už raději spát, šla jsem za tátou dát mu pusu na dobrou noc, zavřela jsem za sebou dveře od pokoje a šla spát.
Doufám, že se vám to líbilo.:) Jsem strašně ráda, že jste si to přečetli. Děkuju vám.♥ A omlouvám se za chyby.
ČTEŠ
New life.
RomanceViktorie Russell je šestnáctiletá dívka, které právě zemřela její milovaná osoba, máma. S tátou se přestěhovali do jiného města, protože se nechce vracet k té dechberoucí události. Všechno jí to tam připomíná. Tudíž musí změnit i školu. Ve škole naj...
