Neděle odpoledne, 12:25
,,Tak jo. Měla bych si to ohledně toho minulého týdne ujasnit. Co se to vlastně všechno stálo?" bloudila mezi svými myšlenkami Viki. ,,Za pouhý týden jsem se stihla seznámit s dvěmi mými "kamarádkami" (jestli se to tak dá říct, protože se známe vlastně jen pár hodin), což považují za celkem úspěch. Aspoň někomu jsme padla do oka. No ale pak je tu ještě Matthew... Wau. My jsme se stihli za ten týden spolu seznámit, pohádat a pak usmířit. No páni, kdo tohle dokáže? Vtip je v tom, že ho vlastně vůbec neznám. Jo sice spolu chodíme do třídy, vím jak se jmenuje i kde bydlí, ale vůbec nic nevím o něm samotném. Koníčky, oblíbené chipsy, anebo třeba jeho oblíbený parfém." Hahaha v duchu jsem se musela smát.
,,Měla bych to vzít pěkně od začátku. Jestě dneska se zeptám Matthewa, jestli nemá čas. Třeba by mi tak nevadilo strávit odpoledne a podivnou holkou od vedle. A to stejné se Susan a Katrin. Ale to spíše ve škole." viki ale odtrhl od myšlenek nějaký řev.
,,Vikiiiiiiiiiiiiiii!!!" volal na mě táta ze zdola. ,,Anooooo?" odpověděla jsme mu možná až moc hlasitě. ,,Oběd. Tak pospěš jinak to vystydne." Tohle pokřikování po bytě mě vždy hrozně bavilo. Obula jsem ai svoje bačkory a seběhla dolů. Po celém bytě voněla bramborová kaše s cibulkou a květákovými placičkami. ,,Mňam, táta je výborný kuchař." pomyslela jsem si.
Neděle odpoledne, 15:00
Po krátkém obědním odpočinku jsem si vzpoměla na můj dnešní plán. Výcházka, venek, anebo snad posezení s Matthewem, uvidím co z toho vzejde. Za chvíli jsem vstala z postele a dala se do kupy. Černé uplé džíny mi ladili k mojí růžové mikině. Vlasy jsem měla tak hrozné, že jsem zvolila drdol. K tomu všemu jsem si obula moje oblíbené tenisky. Tátovi jsem řekla, že jdu s mými novými přítelkyněmi na chvíli ven. Zatím jsem tatovi o Matthewovi nic neřekla, nechci ho zbytečně zatěžovat mými "problémi".
Nastoupila jsem do výtahu, 10. patro ovšem. Jen co jsem vystoupila z výtahu ani jsem si nestihla všimnout Matthewa jak jde naproti mě. Najednou jsme do sebe narazili hlavami. ,,Auu!" vykřikla jsem najednou. Očividně si mě Matthew také nevšiml. Spadla jsem přímo na něho... Jak trapné. Ale Matthew mě stačil chytit za ruku. Z jeho stisku bylo poznat jaké má svalnaté ruce. ,,To je ale náhoda. Zase ty?" řekl Matthew. S nadšením jsem mu odpověděla ,,No mě se už asi nezbavíš".
Pokračování příště
ČTEŠ
New life.
Roman d'amourViktorie Russell je šestnáctiletá dívka, které právě zemřela její milovaná osoba, máma. S tátou se přestěhovali do jiného města, protože se nechce vracet k té dechberoucí události. Všechno jí to tam připomíná. Tudíž musí změnit i školu. Ve škole naj...
