II. From the best to the worst - Yoonmin [p.jm x m.yg]

22. Kapitola

"Yoongi, on.."

"Není to tak.. Jak to má být.." Hoseok mě nechápal.. A já sebe taky ne..

"Víš.. V den, kdy ho odvezli, tak neřekli příčinu smrti.. Nic.. Bylo to divné, ale.. Nikdo nic neřekl.. Zjistil jsem před pár dny, že upadl do kómatu.. A ne, že zemřel.." zašeptal jsem a on si ústa překryl rukou..

"Dělali na něm pokusy o nějakém převtělování.. Z člověka do zvířete.." Hoseokovi stekla slza a já si hrál s prsty..

"Viděl jsem s Jin hyungem jeho tělo.. Mluvili jsme s ním přes přístroj, který je připojený k jeho mysli.." 

"T-takže.. Y-yoongi žije..?" řekl Namjoon, který byl celou dobu o kousek dál.

"Joonie.." zašeptal Jin a šel k němu a objal ho. To samé jsem udělal s Hobim.

"Yoongi žije.." zašeptal jsem a Hoseok se lehce zasmál, ale brečel dál..

Když jsem se odtáhl, tak jsem slyšel kroky.. 

"K-kdy jste m-mi to chtěli ř-říct?!" vyjekl Jimin se slzami v očích.

"Jiminie.. M-my.. Nechtěli jsme to uspěchat na tebe... T-teprve ses z toho dostal.." řekl Jin trošku rozklepaným hlasem.

"J-já se t-trápil kvůli t-tomu všemu! A-a vy jste c-celou dobu v-věděli že-"

"Nevěděli jsme to celou dobu.. Zjistili jsme to všechno dneska ráno.." přerušil jsem ho a on přestal. Viděl jsem na něm, jak je úplně zklamaný.. Ale taky zmatený..

Kdo by nebyl taky že..

"A.. K-kde je.." zašeptal a já mu neodpověděl. Nechtěl jsem mu to říct, protože vím, že by tam šel a chytili by ho.. Vše by se zhoršilo a Yoongiho tělo by odvezli jinam..

"Kde je?!" zakřičel a já si povzdechl. 

"Nemůžeme tam.. Musíme být opatrní, jinak nás chytí.." řekl jsem trošku tišeji a on popotáhl a zaťal ruce v pěst.

"Musím ho vidět.. Musím.. M-musím ho slyšet!!" opět na nás zakřičel a to už začal mňoukat Gi.

Počkat..

Gi..

YoonGi..

To lísání..

To divné chování..

Ty divné pohledy..

To všechno...

Není to Yoongi..?