II. From the best to the worst - Yoonmin [p.jm x m.yg]

40. Kapitola

Yoongi

"Už máš jen 7 dní zlatíčko.. Musíš se probrat.." pohladil jsem Jimina po hlavě a podíval se na hodiny..

24. 12. 17:30

Ano.. Dneska jsou Vánoce..

"Veselé Vánoce Jiminie.." zašeptal jsem a odešel domů, protože Jin mi řekl, abych byl v 17:45 doma, tak jedu domů a po cestě mi někdo zavolá.. Lekl jsem se tak moc, že jsem jel na červenou a málem jsem naboural.. Naštěstí jsem byl v pohodě a hovor zvedl.

"Min Yoo-" 

"Pane Mine! V-váš přítel.." řekl překvapeně doktor a já otevřel oči dokořán a zadržel dech.

"Probudil se!" vykřikl šťastně a já si to všechno spořádal..

On..

Jimin..

Je probuzený..?

Yoongi: Jine. Hned jeď pro Jimina do nemocnice. Probudil se musím si něco vyřídit.

Svůj slib splním.

Nezapomněl jsem totiž..

Jimin

Když jsem se probudil, tak jsem se nemohl hýbat.. Po asi 5 minutách jsem lehce pohnul tělem a otevřel oči.. Byla tma, jediné světlo bylo z přístrojů.

"Love, lo-" zpívala si nějaká sestřička a když viděla mě, tak vyjekla.

Začala kolem mě hopsat a zavolala doktora, který ihned volal člověku, který to měl vědět jako první..

Yoongimu..

Nějakou chvilku dělal doktor testy, pokud jsem v pořádku a když zjistil, že jsem naprosto v pořádku, tak ke mně pustil Jina, který ke mně přiběhl a objal mě tak pevně, že jsem skoro nedýchal. 

"Pane bože! Tebe si vykrmím a hned dneska! Veselé Vánoce!!" zapištěl mi do ucha a já se zasmál.

"Veselé-" nedořekl jsem to..

"Kde je Yoongi?" řekl jsem najednou a on se usmál.

"Musel ještě prý něco vyřídit, ale už by měl být doma. Pojedeme?" zeptal se mě s úsměvem na tváři a já přikývl.

"Všichni tam na tebe čekají... Taehyung se k nám přestěhoval, protože jsme ho jednou viděli zmlácenýho od jeho tety.. Tak jsme ho vzali k nám.. Yoongi s tím je už v pohodě a všechno je úplně jiné.." řekl Jin při řízení a já se usmál. 

Dojeli jsme před dům a já vydechl a nasál čerstvý zimní vzduch. Málem jsem uklouzl, ale chytil jsem se zábradlí, takže jsem nakonec nespadl. Jin se začal smát, takže určitě museli vědět, že už jdeme. 

Jin vešel jako první a já nebyl ani u dveří, protože jsem šel opatrně po schodech chycený zábradlí, ale najednou mi to uklouzlo jak na nohou, tak i na zábradlí a já padal, ale najednou mě někdo chytil.

Ta vůně...

Oči jsem měl zavřené z instinktu kvůli pádu, ale i tak jsem mohl věděl, kdo mě chytil..

"Jiminie.. Otevři oči.." zašeptal mi do ucha ten nádherný hlas a já se pomalu otevřel. Viděl jsem Yoongiho, jak mě drží jednou rukou a má mě přitisknutého k sobě.

Dívali jsme se jeden druhému do očí takovou dobu, že bych přimrzl klidně k chodníku. Najednou se ale odtáhl s úsměvem a svou druhou ruku, kterou měl za zádama, tak vytáhl a ukázal obrovskou kytici růží.