They know that The Walking Dead will come once (CZ verze)

26

Emma pomalu rozevřela oči. Cítila bolest po celém těle. Necítila prsty u rukou i na nohou, jak byla promrzlá. Netušila kde je. Všude kolem ní se rozprostírala tma. Pokusila se třením zahřát. Nepomáhalo to. Stočila se do klubíčka, bohužel každý pohyb znamenal obrovskou bolest. Takže aby si to shrnula... Je uzavřená v tmavé místnosti, celá promrzlá sedí na ledové zemi. Nemá u sebe nic a vrtá ji v hlavě otázka jak se sem dostala. Vynechala to že má hlad. Tak pěkně od začátku. Dozvěděla se o Alice a vydala se za hradby. Snažila se ze sebe dostat vztek... No samozřejmě! Enid. Naposledy mluvila s Enid a potom... Ano, nejspíše jí uhodila do hlavy. Emma si nahmatala spánek kde opravu byla velká boule. Nemohla tu ležet dlouho. Opravdu nerada se pomalu zvedla. Samozřejmě s několika malými pády. Díky stěně, kterou nahmatala, začala putovat po místnosti. Obešla místnost nejméně čtyřikrát, ale nikde nic. Už neměla sílu. Sesypala se zpět k zemi. Najednou jí nepřišla tak hrozná. Se stálou bolestí ze sebe svlékla mikinu a natáhla ji pod sebe. Nebyla si jistá, jestli to pomohlo, každopádně jí to tak připadalo. Po chvíli už zase usnula.

,, Hej, vstávej!" probudilo Emmu zašeptání. Polekaně sebou trhla. Neměla však žádnou sílu se bránit nebo odporovat. Vlastně se znovu vrátila do  říše snů. Bohužel její pan budíček se nedal tak lehce odbýt.

,, Hele, nemůžeš mě tady nechat umřít na umrznutí?" zamumlala Emma.

,, Ne, nemůžu. Jestli tě odsud nedostanu, udělají z tebe monstrum. A to myslím doslova."

,, Kdo jsi a proč mi chceš pomoct?" zeptala se Emma, která už byla trochu při vědomí.

,, Neboj se... Ty si na mě vzpomeneš."

,, Myslím že mi zmrzl mozek, takže si na nikoho nevzpomenu. Možná tak na velký hovno..."

,, Nemel sračky a koukej se zvednout."

,, Nechce se mi."

,, Koukej se zvednout. Teď nevíš co říkáš. Jsi absolutně mimo." řekl neznámý. Emma ani nebyla schopná analyzovat, jestli je to muž nebo žena. Měla jen velkou mlhu.

,, Nevím kdo jsi..."

,, Myslím že i kdyby jsi nevěděla, tak bys se mnou šla."

,, Běž do hajzlu..." zanadávala Emma a začala se díky opoře neznámého zvedat. ,, Kde jsou vlasně dvěře?"

,, Nahoře."

Emma zaklonila hlavu a podívala se nahoru. Měla pocit že jí v tom krku křuplo. Nebo spíše doufala že jí tam nekřuplo. Neznámý se nemýlil. Na stropě byla otevřená dvířka a z nich spuštěn provazový žebřík. Dívka se ironicky zasmála...

,, Myslíš že po tom vylezu? Jsi debil nebo jo..."

Důležitá věc o Emmě. Když je naštvaná, vytočená nebo úplně na dně je sprostá jako...

,, Lez." řekl už Emmin společník unaveně. Už mu začínala lézt na nervy.

Po dlouhé cestě po provazovém žebříku se Emma konečně dostala nahoru. Světlo ji úplně oslepilo. Tak úplně, až se znovu dostala do bezvědomí. Záhadným způsobem jí dotyčný dostal až do měkké postele.

Když se Emma konečně probudila myslela si, že se jí vše zdálo. Však všechna ta bolest jí opět vrátila do přítomnosti. Byla v malém pokojíku. Stůl, židle, postel, skříň a postel. Dále dvoje dveře. Jedny pravděpodobně ven a druhé do koupelny. Dveře se rozletěly. Emmě připadalo, že znovu omdlí.

,, Už ti mozek rozmrznul?"

,, To si piš že jo!"

,, Vím že bys mě nejraději obejmula, ale nezvedej se prosím."

,, Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala a kde je Claire?"

,, Máš moc otázek. Než ti na ně odpovím, musím tě ošetřit."

,, Jo, to by asi nebylo na škodu. Moje tělo je jako po dlouhý večerní pařbě!"

,, Ty jsi na nějaké někdy byla?"

,, Mi nějak moc věříš, ne?"

Emma byla důkladně prohlednutá. Měla spoustu modřin, boulí a škrábanců. Také měla pohmožděné břicho. Bohožel to nebylo to nejhorší. Pod klíční kostí, na rameni a na lýtku měla vyříznuté A.

,, Co se mi to stalo?"

,, O tom bych neměla mluvit. Nesmím ti nic říct. Jestli se tohle někdo dozví, je po mně. Až se rozdělíme, nesmíš mě hledat. Ani někomu říkat že jsi mě viděla. Chovej se , jakoby jsi mě nikdy nepotkala."

,, Proč? Jo, aha. Dobře, na nic se neptat."

,, Díky. Ještě si odpočiň. Zítra tě vrátíme tam kam patříš, má věrná kamarádko." usmála se na Emmu. Ta se na ní také usmála, i když jí v hlavě běželo tisíce otázek. Je na tohle moc zvědavá.

,, Na nějaké otázky mi ale odpovíš!"

,, Možná..."

,, Co bych bez tebe dělala, Sofie?"

Co se Emma dozví?

Vrátí se do Alexandrie?

O čem Sofia nesmí mluvit?

Emma je zpět a s ní i já! Omlouvám se že kapitola vychází až teď, ale jsme prostě líný člověk... Přežijte úterý!

Blackey