Say you like me /CZ/

4. Bitter wine

Agentka Hillová se vrátila o dva dny později, přišla pozdě o půlnoci, přitáhla si sebou nějakého muže a vypařila se před sedmou společně s tím mužem. Jane nemohla usnout, ráno zaspala a dorazila pozdě na zkoušky, které poté neudělala. Tyhle předvánoční zkoušky nebyly nic moc důležité, ale udělalo jí to černý vykřičník a tedy výhružku, že nemusí projít. Takže když jí to odpoledne zavolal Stark s tím, že k večeři by si dal pizzu, odmítla, že se musí učit. Odmítla i možnost vidět Lokiho, který jí prý chtěl již vrátit knížku.

Nevěděla, čím to je a proč, ale musela o Lokim přemýšlet. Neustále o něm přemýšlela. V hlavě měla jeho hlas, jeho tvář, jeho úsměv. Nemohla kvůli tomu spát, jíst, pít, nic. Cokoliv, co udělala, napadlo jí, co by na to řekl Loki. Při čtení si představovala jeho tvář jako tvář hlavního hrdiny. Častěji a častěji se přichytávala s myšlenkou, jak by se jí dotýkal, jak by jí líbal, jak by si jí vzal. Začala být nesoustředěná, roztěkaná. Pod očima měla obrovské kruhy z nedostatku spánku. A vůbec nepomáhal fakt, že budou Vánoce. Dnešní rok se na ozdobu vykašlala, vykašlala se na všechno a snažila se skrýt před čímkoliv, co připomínalo Vánoce. Což bylo těžké, protože obchody byly plné vánočních ozdob, slev a akcí, každý měl na okně bytu aspoň jednu vánoční ozdobu a to nemluvila o výzdobě na Times Square, kterému se na začátku prosince začala vyhýbat.

„Dobrý večer,“ pozdravila Starka hned, jakmile popadla telefon a našla jeho číslo na displeji.

„Ahoj, Jane, napadlo mě… dlouho jsi se nestavila. Musíš přijít na vánoční večírek.“

„Teď nemůžu, mám.. zkoušky, spousta zkoušek,“ zalhala hned. Představa Starkova večírku jí trochu zděsila. Všichni tam určitě budou mít drahé šaty, budou úžasně nalíčení a ověšení drahými šperky. V žádném případě se nechtěla ztrapnit v těch červených šatech, které koupila o prázdninách ve výprodeji a které už byly ušpiněné od borůvkové džusu, který na sebe vylila při jedné oslavě kamarádčiných narozenin.

„Včera ti začaly prázdniny,“ namítl hned. Překvapeně zamrkala. Měl pravdu. Kvůli rekonstrukcím se škola uzavřela dříve.

„Jak to víte?“ změnila rychle téma.

„Prostě to vím, musíš přijít. S oblečením si nedělej starost, prostě pozítří večer si na sebe vezmi to, co najdeš a přijď na sedmou,“ oznámil jí přísně, i když v hlase měl jisté pobavení. „Loki se na tebe těší, nemůžeš mu to udělat a nepřijít.“

„Netěším!“ ozvalo se naštvaně z pozadí. „Jen jí chci vrátit knihu.“

„Já… rozmyslím si to,“ souhlasila nakonec. Bude tam Loki. Ztrapní se před Lokim. Ale po dlouhé době ho uvidí. Začala si s tou myšlenkou pohrávat, takže nezaregistrovala Tonyho příkaz, ať přijde a ani to, jak se rozloučil a položil to. „Nepůjdu.“

Překvapeně zamrkala na telefon. Ukončil hovor. Nezaslechl její rozhodnutí. Jen telefon odložila a vrátila se ke čtení vánoční četby.

Měla si vzít to, co našla. Když se vrátila z nákupu, něco našla. Na stole ležel zelený balíček s jejím jménem, na kterém stálo ‚Otevři mě.‘ Nechápavě se rozhlédla, ale byt byl prázdný a na ledničce stál vzkaz od matky, že do Vánoc se nevrátí. Jako každý rok. Posadila se k balíčku a váhavě ho otevřela. V balíčku byly šaty z lehké látky, byly červené s bílými puntíky bez ramínek a se zelenou stužkou okolo pasu. Sukně měla několik vrstev, první byla tenká, skoro až sametová a byla těsná, další byla síťovaná červená, na tom bílá látka a opět síťovaná červená. Podívala se na hodiny. Večírek začínal za hodinu. Měla pouhou hodinu na to obléct se, připravit a dostat se do Stark Tower. Rychle zaplula do koupelny, provedla rychlou očistu, tentokrát si vlasy schválně natočila, jen aby je nemusela zdlouhavě žehlit. Jen lehce se namalovala, nic vyzývavého. I když pohledem se zaklesla na matčine červené sametové rtěnce. Matka by jí zabila, kdyby jí použila. Ale nemusí se to dozvědět. Vzala si rtěnku a přetřela si barevnou tyčinkou po spodním rtu. Rtěnka hned vytvořila sametovou vrstvu, která vypadala nepřirozeně, ale pokračovala. Otřela rty o sebe, zkontrolovala se v zrcadle a ještě si došla pro šaty. Nasadila si obyčejné černé baleríny a prohlédla se ve velkém zrcadle. Nevypadala vůbec špatně. Hnědé vlasy měla pouze po ramena, jak je měla v prstýncích, pobledlé tváři dominovaly zelené oči lemované řasami, které byly ještě obtažené řasenkou, která jim dodala černou sytost, rudé rty byly jen taková třešnička na dortu. Šaty jí dělaly o něco hubenější, než ve skutečnosti byla, ale ona byla vychrtlá. Zoufale se podívala na své tyčky, které měly být nohy.