Mudbloods

Morning Hogwarts

Hnědovlasá dívka seděla na židli v první řadě nějaké velké místnosti.

Rozhlédla se kolem.

Všude byli lidé oblečeni v černém a většině z nich z očí kanuly veliké slzy. Upírali své zarudlé oči přímo před sebe a tak se tam dívka zadívala taky.

V první chvíli nevěřila tomu, co vidí. Nechtěla tomu věřit. Z očí jí vyhrkly slzy. Před ní na vyvýšené ploše ležely tři otevřené rakve.

Matka, otec, sestra.

Roztřásla se....

...a prudce se vymrštila do sedu. Z očí jí stále proudem tekly slzy.

,,Byl to jenom sen." Opakovala si šeptem a snažila se zklidnit zrychlený dech a znova převzít vládu nad roztřeseným tělem.

Nešlo to.

Potřebovala se ujistit, že jsou všichni v pořádku. Za okny byla ještě tma a noční klid narušovalo jen pravidelné oddechování tří dívek, které očividně žádná noční můra neprobudila.

Alex si byla jistá, že by akorát v hradu po tmě zabloudila a proto si pomalu zase lehla a snažila se vypudit z hlavy onu příšernou noční můru.

'Když se vám něco bude zdát až budete poprvé spát na novém místě, ten sen se vyplní.' To říkávala vždycky jejich maminka. Alex ale upřímně doufala, že tohle pořekadlo se tentokrát nevyplní.

Byla unavená a v břiše ji ještě hřála vydatná večeře, brzy ji přemohla únava a dívka znovu usnula. Tentokrát ale s obavou, že zlý sen bude pokračovat...

...nepokračoval a když ji ráno probudily sluneční paprsky, už si na onen sen ani nevzpomněla.

Všichni si vždycky mysleli, že Alex je tichá a nevýrazná holka. To se ale změní. Řekla si v duchu Liv, už když bylo rozhodnuto, že půjdou na novou školu. Teď ale cítila, že to nebude tak snadné, jak to prve vypadalo.

,,Dobré ráno." Posadila se na posteli Lily Evansová, dívka s přátelským úsměvem, zrzavými vlasy a velkýma smaragdovýma očima.

Ne. Ještě neměla sílu do nového dne a tak ještě pořád jen ležela se zavřenýma očima a poslouchala.

,,Dobré." Řekl někdo další.

V tu chvíli se Alex zhluboka nadechla a s úsměvem na rtech a štěstím svírající strach se posadila a protřela si oči.

,,Dobré ráno." Usmála se a přejela místnost pohledem.

V místnosti byly celkem čtyři postele. Dvě na jedné straně a dvě na druhé.

Když vejdete dovnitř, Alex spí u té nalevo u okna. Naproti je území Lily Evansové. Vedle Lily je nějaká holka s rovnými blonďatými vlasy a modrýma očima.

Ona jediná se nijak neusmívala. Vlastně se netvářila nijak. Alex nebyla moc sympatická a proto se rozhodla, že se podívá, kdo obývá postel, stojící vedle té její.

Podívala se napravo a její oči se střetly s pohledem tmavě hnědých očí, ve kterých jste při prvním pohledu skoro nenašli žádné zorničky.

,,Jsem Lily. Lily Evansová." Usmála se zrzka, kterou Liv znala už z vlaku.

,,Já jsem Olivia Alex Williamsová." Usmála jsem se.

,,A jak ti máme říkat?" Zeptala se Lily.

Dívka pokrčila rameny.

,,Já nevím. Tak asi Alex." Řekla pomalu Alex váhavým tónem, za který by si nejraději nafackovala.

,,Já jsem Myah Andrewsová." Zasmála se ta dívka s tmavýma očima. Měla hnědé velmi lehce zvlněné vlasy.

,,Já jsem Lola Smithová." Řekla blondýnka extrémní rychlostí. Rovné blonďaté vlasy měla zastřižené po ramena a svýma modrýma očima si Alex prohlížela velmi nechápavě.

Alex se na ni taky zadívala a v očích se jí mihlo poznání.

,,Nechodila jsi náhodou na kroužek pečování o rostliny?" Zeptala se, protože si nebyla stoprocentně jistá. Kroužek pečování o rostliny vedli před rokem rodiče Kath a Liv. Moc lidí tam nechodilo, ale Liv si byla téměř jistá, že Lola ano. Že Lola je od nich z městečka.

Dívka přikývla a stydlivě se usmála.

,,Tak tebe znám." Usmála se Alex.

∆|O

Dívky si vesele povídaly a úplně zapomněly, že už dnes začíná vyučování.

,,Eh, holky?" Ozvala se Lily.

Všechny tři k ní zvedly tázavě oči.

,,Co?" Zeptala se Alex, když se Lily neměla k odpovědi.

,,Asi přijdeme pozdě."

,,Kolik je?" Vypálila Lola.

,,Řekněme, že už jsme dávno měly být dole na snídani." Řekla Lily.

,,Tak to bysme si měly pohnout." Řekla Alex a vyletěla z postele do koupelny.

,,Já nechápu, kam spěcháte." Zavrtěla pobaveně hlavou Myah.

,,Na snídani!" Ozvalo se z koupelny a všechny se znovu rozesmály.

Za chvíli už všechny čtyři dívky vybíhaly z pokoje. Alex běžela jako první. Jako jediná si totiž aspoň trochu pamatovala cestu do Velké síně.

Jenže nebyly jedinými studenty, kteří ten den zaspali. Tam, kde se schody do dívčích a chlapeckých ložnic kříží se proti sobě vyřítily dvě skupiny prváků. Obě čtyřčlenné, obě rozesmáté.

Zkrátka a dobře do sebe prudce vrazili a zbytek schodů letěli vzduchem až nakonec všichni skončili na jedné hromadě.

,,Tak jste blbí?" Vyhrklo jich všech osm najednou a všichni se zase rozchechtali.

,,Hele, nestíháme." Připomněla Lily.

,,Tak pojď, můžeme běžet spolu, ať to stihneme." Ozval se brýlatý chlapec s rozčepýřenými tmavými vlasy.

Lily se kysele zašklebila.

,,Díky, ale asi trefím sama." Ten chlapec jí byl více než nesympatický.

,,A, málem jsem se nepředstavil, jsem James. James Potter."

Potom nevěřícně vykulil oči na Alex.

,,Kath? Kde se tady bereš? Já myslel, že jsi v Havraspáru."

Dívka se nervózně zasmála. Přece jen nebyla zvyklá na to, aby se s ní jen tak náhodný kluk bavil.

,,Já nejsem Kath, ale máš pravdu. Kath je opravdu v Havraspáru. Jsme dvojčata."

James se plácl do čela.

To bylo pro všechny jako výstřel z pistole, jako start sprintu. Všech osm nebelvírských prváků vystřelilo ven ze společenské místnosti.

V čele se ocitla Alex a vedle ní černovlasý chlapec. Nebyl to ale James. Jemu vlasy netrčely do všech stran. Naopak. Kudrnaté černé vlasy, sahající mu po ramena měl zčesané do malého culíčku. Byl hezký. Velmi hezký.

A Alex, po boku tohoto chlapce běžela dál. Měla pocit, že už jej někde viděla, někdy dřív, ještě před tím zvláštním oznámením o tom, že je čarodějka, ale nemohla si vzpomenout kde.

Stejně tak už si nevzpomněla n'a s'en, který se jí v noci zdál a probudil.

Když doběhli do Velké síně, byla celá rudá. Nebylo to ale kvůli běhu. Nýbrž kvůli tomu černovlasému chlapci, který šel pohotovou a uvolněnou chůzí vedle ní.

Tak tady je seznámení s jejími spolubydlícími a setkání s poberty. Snad se kapitola líbila. Určitě se nebojte do komentářů psát názory na příběh. I kritika je fajn. Aspoň nás to někam posune.

- April