Mudbloods

,,Jsem v pořádku!"

Kath sebou polekaně škubla.
Posadila se na své posteli a snažila se uklidnit.
Z očí jí kanuly slzy a zrychleně dýchala.

Rozhlédla se po pokoji. Všude byla naprostá tma, až na tenký paprsek světla, který prosvítal do pokoje skrz zatažený závěs.

Právě vyslechla rozhovor.
Rozhovor, který se týkal nějakých dvou dívek.

Kath nebyla naivní. Problém byl, že byla paranoidní a věřila snům.
Rodiče jí říkali, že se musí postavit oběma nohama na zem.

Katleen ale létala vysoko v mracích, v daleké zemi snů. Nebyla tak blbá, aby nevěděla, že stát oběma nohama pevně na zemi by znamenalo její pád.

A i tomuhle snu věřila.

Po chvíli nepřetržitého zírání do tmy ji napadla jedna věc.
Co když ty dvě dívky, o nichž se jí zdálo byla ona a její dvojče?

A pak ji napadlo ještě něco.
Co když se ten samý sen zdál i Alex?

Už ne jednou se jim stalo něco podobného.
Dokázaly se domluvit pouhým pohledem a občas oboum dívkám přišlo, jakoby si četly myšlenky.

Kath nakonec usnula v půl páté ráno s hlavou plnou myšlenek.

                         ☄☄☄

,,Vzbudíme ji?" zeptala se bezradná Leslie, která se i se zbytkem dívek, jež obývaly onen pokoj shlukla kolem Kathleeniny postele, v níž spala ona bledá dívka, s tmavými kruhy pod zavřenýma zelenýma očima.

,,To nevím," ozvala se Berta Jorkinsová.

Odpověď se ale dostavila sama.
Dosud spící rozcuchaná dívka zamrkala víčky, čímž odkryla krásné, tmavě zelené oči.

,, Ahoj," pozdravila zničeně a dívky kolem její postele si vyměnily rozpačité pohledy.

,,Nemáme zavolat madame Pomfreyovou?" zeptala se Margaret Pettigrewová, tlustá ošklivá dívka s řídkými blonďatými vlasy, jedna z těch, která ráda rozebírá ti, jak slon zvedá nohu.

,,Ne." Jednoznačná odpověď z Kathiny strany však nikoho příliš nepřesvědčila.

Kath bez dalších keců vstala z postele, prošla kolem svých spolubydlících, vzala si školní uniformu, ručník a zamířila do koupelny se alespoň trochu zkulturnit.

Když po necelých deseti minutách vyšla z koupelny, dívky si o něčem zaníceně povídaly.
Jakmile však jedna z nich zaregistrovala Kath, ihned všechny dívky utichly.

Bez jediného slova zamířily na snídani, což znamenalo sejít miliardu schodů až do Velké síně.

Kathleen, která byla pořád bílá jako stěna, se usadila až na samý konec stolu blíž ke dveřím.

Vzala si dvě čokoládou polité palačinky a teplé kakao.

Pozdravila Siriuse, Remuse, Jamese a Petera, kteří právě vcházeli do Velké síně a oni chlapci jí pozdrav oplatili.

                         ☄☄☄

,,Nejsi nemocná?" zeptal se jí James na dějinách.
Pravda, bylo poněkud zvláštní, že z celé třidy si psali pouze dva žáci místo tří, ale každý si někdy potřebuje odpočinout, ačkoliv tohle bylo právě to, co si dívka nebyla schopná přiznat.

,,Jsem v pořádku," zamumlala, ale moc věrohodně to neznělo.
Aby se vyhnula dalším otázkám, které považovala za dotěrné, tak raději položila hlavu na lavici. Jelikož nebyla Kath kdovíjak vyspaná, vytoužený spánek přišel téměř okamžitě.