I přesto, že jsme se s Leslie po odchodu z ošetřovny ještě dlouho smály, věděla jsem, že my dvě si příliš nerozumíme.
Cítila jsem se v její přítomnosti omezeně a nervózně. Proto jsem si pořádně oddechla, když jsem se dostala zpět do nebelvírské společenky a začala hledat Myah, Lily a Lolu.
Nikde jsem je však neviděla a jelikož bylo něco kolem čtvrté hodiny odpoledne, sedla jsem si do křesla v úplném rohu společenské místnosti a z kapsy vytáhla svůj starý sešitek, který nosím všude od malička.
Otevřela jsem jej na první straně a polohlasem si začala přeříkávat báseň, kterou znám už tak dlouho, že si ani nepamatuji, kdy jsem ji slyšela poprvé.
,,Šálek čaje nebo kávy,
To je pro nás jak z dob dávných.
Pro náš dům a pro náš rod,
Lepší je ledový brod.
Náš rod je velmi vznešený,
A kabát z kůží nošený,
Visí támhle na stěně,
No nevypadá vznešeně?
Z hadích kůží kabát šitý,
Jako druhá kůže z nití.
Hlavu vzhůru, ruce v bok,
Nekoukej se jako cvok.
Držím hlavu hrdě vzhůru,
Nežvýkávám v zimě kůru.
Já jsem totiž hrdý had-"
,,-kávy, čaje plný sklad." Dořekl poslední verš něčí hlas, jehož majitel stál vedle křesla. Hlas mi byl povědomý, ale nedokázala jsem ho rychle zařadit.
,,Odkud to znáš?"
Teď, když vyšel ze stínu, poznala jsem ho více než spolehlivě.
Ano, dámy a pánové, vedle mého křesla se objevil Sirius Black.
Objevila jsem se podobně nečekaně jako Sirius, co;)
Omlouvám se, že nic nevyšlo takovou dobu, ale času i nápadů bylo málo...
Tak snad zase někdy
April
ČTEŠ
Mudbloods
FanfictionVšichni ještě spali, když tichou ulicí jednoho zapadlého městečka zazněl dutý dopad dvou těžkých obálek na dno plechové poštovní schránky.
