Sacred soldiers //LeviHan cz//

Kapitola 10. - Dodrž slib. Prosím.

,,Hulky, a na kolena!" rozkáže generál. Hanji poslušně uchopí své hůlky, přejde lavici a poklekne na kolena před svého generála. Moc dobře ví, že teď její generál zvažuje, jestli ji zbičovat teď, před všemi ostatními rekruty, nebo si to nechat na potom.

Ten podsaditý muž si dívku s opovržením prohlédne. ,,Na co čekáš?! Levou ruku za záda a sesbírat zrnka. Ať na zemi není ani jedno. A ne že budeš brát po více než dvou zrnkách!" rozkáže. Hanji ho vztekle probodává pohledem. Bylo ji proti srsti, když se k ní někdo takto choval, ale až moc dobře si uvědomovala že proti svému generálovi nic nezmůže. Navíc nechtěla, aby ji z kamikaze letky vykopli.

Hanji zatne pěst, avšak poslechne. Levou ruku dá za záda, přitáhne si svou plechovou misku a začne. ,,A až se vrátím z obchůzky, ať je to hotovo!" rozkřikne se a při tom Hanji poprská. Ta se však podřadně skloní a dá se do sbírání. Generál je už u dveří ale ještě se otočí na zbytek vojáku. ,,A na co vy čumíte? Žerte ne!" vyštěkne a hned na to zmizí ve dveřích. 

Jakmile se dveře za generálem zavřou, v jídelně to opět ožije. Černovlásek nemůže spustit z brunety. Má sto chutí se zvednout a pomoct ji ale zároveň má na ni vztek, který se hromadí. Avšak než se stačí začít nenápadně plížit na zem, povšimne si blondýnky, která se opatrně zvedla od kamikaze stolu. Stejně jako Hanji si dá levou ruku za záda a začne s ní sbírat zrnka rýže. 

Ne ne ne ne, počkat... Ta blondýnka je chlapec. Ale sakra, v těch uniformách se špatně poznává pohlaví ostatních existencí...

.

.

.

Areálem panovalo hrobové ticho. Bruneta v tichosti kráčela ke svým kasárnám. Kamikaze kasárny byly nejdále od jídelny, takže se Hanji bude muset ještě projít. Připadalo ji, jakoby vnitřek jejich úst byl jako mleté maso. Mrzelo ji, že její kamarád Armin dostal stejný trest , jako ona, jenom proto, že ji pomohl.

Hanji několikrát zamlaskala. Bylo to divné cítit v ústech železný zápach krve. Deptalo ji to. Od doby co je tady, je to jenom samá bolest. Nejdříve to byly svaly, poté modříny, kopance, řezné rány... co bude dál? Kopí v zádech?

Brunetka si povzdechne. Je ráda že ji měsíc svítí na cestu. Zamžourá do tmy. Chce se ji spát. Zívne. Nemusí se bát projevovat své slabiny, teď tady nikdo není.

Hanji cítí, že jsou její nohy slabé. Nejraději by se svalila na zem a usnula. Tiše zahne za roh. Zarazí se. Naprotí ní stojí chlapec, menšího vzrůstu.

Chvíli jenom mlčí a dívají se na sebe. Jejich pohledy se nesetkaly tak dlouho... Až si toho okamžiku snad přestali vážit. Romantické duše teď určitě jásají. Bude polibek! Bode polibek! To vás zklamu.

,,Tak seš blbá?!" vyštěkne na brunetku Levi. Ta se poleká. ,,Cože...?" nachápavě nakloní hlavu, jakoby Leviho slova kolem ni jenom proletěly. ,,T-taky tě ráda vidím Levi..."

,,Co tady vůbec děláš?! Máš být v Osace a chodit do školy jako normální studentka a ne se vesrat mezi vojáky do sebevražedné jednoty! Přemýšlíš vůbec?!" Hanji na něj jenom nechápavě kouká. Doufala že se zachová jinak: ,,No ano, dlouho jsme se neviděli. Mám se dobře, děkuju za otázku." 

Levimu dojdou nervy. Rozejde se k brunetce a jemně se dotkne její tváře plné šrámů. Hanjiin pohled se nemění. Hned na to se napřáhne a vrazí Hanji facku.

,,Víš jak dlouho jsem tě hledal?! Víš kolik času jsem promarnil jenom kvůli tobě?! A teď zjistím, že jsi kamikaze! Znáš ten pocit když pro někoho děláš všechno a potom zjistíš že to bylo zbytečné?! NE!" rozkřikne se po dívce. Brunetka mlčí. Dívá se mu do očí. Na tomhle místě po ni křičeli nespočetněkrát. A nikdy ji nebylo do pláče tak moc jako pravě teď. Špičkami prstu se dotkne své zarudlé tváře.

,,Já chci být volná, Levi." odpoví potichu a usměje se na něj. 

,,Co myslíš tím... volná?" černovlásek trochu ztiší svůj hlas ale pořád vrčí, poklesnou mu ramena a ustoupí o kro vzad.

,,Jsme ve válce Levi. Jsme drženi ve státě a v životě jsme se nepodívali co je za oceánem. Stejně všichni zemřeme drženi v Japonsku. Levi, já chci umřít nad mořem. Chci aby se pode mnou mihaly modravé vlny. Protože tady nejde o to, jestli vlnu porazíš. Silnější než vlna se staneš pouze tehdy, když s ní splyneš."

,,Chci zemřít volná." dokončí svou myšlenku brunetka. Levi nemá slov. Její slova ho dorazily. Pravděpodobně si dovolil moc. 

,,Pořád je to sebevražda." ozve se tvrdohlavý Levi. Čeká že se na něj Hanji naštve ale ona nic. Zasměje se. ,,Jsi tvrdohlavý." 

Černovlásek to nechápal. Copak ona je smířená se svou smrtí? Do doopravdy chce nasednout do letadla a napálit to do lodě spojenců?

Chtěl toho tolik říct, ale zmohl se pouze na jedno: Obejmul ji. Přitiskl si ji k sobě. ,,Znamená to že už se nebude vídat? Zase?" tuhle otázku už Hanji jednou slyšela... Mlčela. Na tohle se bála odpovědět. Celou dobu myslela pouze na sebe, ne na Leviho. 

,,Tak aspoň dodrž slib..."

,,Prosím..."

Zdravím. Přeju dobré ráno :D Upřímně jsem tuto kapitolu psala něco okolo čtyř hodin, lezlo to ze mě jako z chlupaté deky, takže doufám že se líbílo. :3 Za mě je tato kapitola slabá, narozdíl od ostatních. Nebo to je tím že jsem tak ospalá XD  Slibuji, že příští kapitola bude lepší.

Omlouvám se opět za pozdní vydání, budu se snažit svůj daný termín příště dodržovat. :3

Jaké jsou vaše dojmy, z těchto událostí? Jaká postava na vás zatím působí nejvíce? A jaká je vaše oblíbená? Jak to s těmahle dvěma dopadne? Chtělo se vám při čtení brečet nebo jste jenom kroutili hlavou? 

Jsem vděčná za každá komentář, za každou hvězdičku i komentář. Také děkuju za ohlasy u minulé kapitoly, motivujete mě psát dál. Děkuji. QwQ