Sacred soldiers //LeviHan cz//

Kapitola 6. - Věř mi.

Leden, Rok 1943

Nedělní ráno působilo velmi chladně. Obloha byla zatažená. Vypadalo že začne sněžit. Na stromech sakur už jste ale mohli vidět pár prvních nenápadných pupenů. I přes to, byla atmosféra celého Japonska velmi neklidná. Druhá světová válka započala před dvěma lety. Celá země byla jako na větvi. Japonsko už několikrát prohrálo, ale nevzdávalo to.

Levi tiše kráčel ulicí. Jídla nebylo zrovna nejvíce ale na přežití ho bylo dost. Levi míjel obchůdky. Pár nich bylo zničeno ale převážně jich bylo spousty zavřeno. Tokyo bylo dnes ráno tiché... Levi žil už klidnější život, co se týče vztahů v domácnosti. Kenny musel na vojnu, takže teď byl pánem domu Levi.

Levi byl už sice plnoletý vysokoškolák, ale do války ho ještě kupodivu nevzali. Co se týče Hanji, stále Levimu píše. Sice nepravidelně ale aspoň že píše.

Levi proto chodil každé ráno na poštu, aby zkontroloval zda mu nepřišel dopis od Hanji. Ať už před začátkem školy, o víkendech, o prázdninách... v dešti, ve silných vánicích nebo taky v úmorném horku.

Od jejich minulého setkání v parku Yoyogi se už neviděli. Avšak Leviho pocity k Hanji se prohlubovaly. Bylo to něco, co nedokázal ovlivnit. A tak každý den černovlásek toužil opět spatřit svou kamarádku.

Levi zatlačil na prosklené dveře pošty. ,,Ohayo Gozaimasu..." pozdraví Levi paní Burokkori, která zde za pultem sedí každé ráno. Paní Burokkuri zvedne oči od papírů. ,,Aááá Rivaille-san. Dneska jdete o pět minut později. Co vás zdrželo ?" zeptá se zvesela. I přes těžkou dobu, tahle paní Burokkori neztrácela svůj optimismus. Levi si povzdechl. ,,Jenom jsem trochu zaspal... Přišlo mi něco ?" zeptá se hned černovlásek. Paní Burokkori se usměje. ,,Máte štěstí, zrovna před chvíli jsme obdrželi další zásilky..." usměje se a začne se hrabat mezi spousty listy papírů a dopisů. Ani ne po minutě podá Levimu dopis, zabalen v nažloutlém papíře.

Levimu zacukají koutky. Srdce mu radostí poskočí

Černovlásek dopis opatrně převezme. Leviho jméno na obálce bylo naškrábané, jakoby ho dotyčný psal ve spěchu. Levi jemně přejel rukou po obálce, než si uvědomil že a něj paní Burokkuri pořád civí. Černovlásek zamrká, a hluboce se ukloní, na výraz díků. ,,Děkuju mnohokrát..." hlesne. Paní Burokkuri se zasměje. ,,Za nic mladíku. Opatruj se." usměje se. Levi se ještě narovná, kývne na rozloučenou a odejde.

Domů jde výrazně rychleji než šel na poštu. Udržuje v sobě napětí. Co mu Hanji napsala tentokrát ? Proč je jeho jméno tak naškrábané ? Kch... Levi si prohrábne vlasy. Konečně je doma. Prudce odemkne dveře, které načež zabouchne. Zbrkle si zuje boty, které ledabyle pohodí na zem a vyběhne schody do svého pokoje. Pořád v něm přebývá. Nezdá se to ale toho pachu alkoholu se mrtě špatně zbavuje.

Levi si na okamžik připadá jako o vánocích, když tady byla ještě Leviho maminka. Akorát bežel ze schodů dolů, k vánočnímu stromečku. Černovlásek rychle vypustí myšlenku z hlavy. Odsune dveře a okamžitě sebou plácne ke stolku.

Položí dopis před sebe, na stůl. Chvíli jenom upřeně zírá na obálku, než se ji rozhodne konečně rozbalit. Opálku otevírá jemně, jakoby se bál že poškodí dopis uvnitř. Konečně. Obálku odloží stranou. Už jenom délka dopisu Leviho překvapí.

Text zaplňuje jenom pár řádků. Navíc jsou znaky naškrábané tudíž jsou od sebe stěží rozlišit. Levi se zhluboka nadechne a dá se do čtení.

,,Nazdárek Levi. Jak se máš ? Doufám že jsi v pořádku. Omlouvám se, ale musím být stručná. Už u tebe byli lidi z vlády a zvali tě do armády ? Doufám že ne. Levi, nemám moc času, proto tě žádám o jediné : Věř mi."

Levi se podrbe ve vlasech. Dopis působil neskutečně zmateně. Černovlásek si ho pročetl ještě jednou a důkladněji. Její dopis ho mátl. Co mu tím Hanji chtěla říct ? Proč měla tak málo času ? Nechápal snad vůbec nic. Odkdy mu Hanji nechává takové hádanky ?

Levi si vyčerpaně a ustaraně zároveň promne tvář. Opře se o zeď a snaží se si utřídit myšlenky. Je zmatený. Je v bezpečí ? Teď je doba, kdy se může dít cokoli. Sakra Hanji. Štveš mě. Fakt.

Levi se opět přisunul ke stolku. Popadl čistý papír a začal v rychlosti psát. Popsal obě strany. Měl tolik otázek, že se mu ani na papír nevlezly. Jakmile dopsal poslední znak, v rychlosti kus papíru vložil do obálky. Naškrábal adresu načež vyskočil na nohy. Už chtěl běžet ke dveřím než si uvědomil, že dnes je už pošta zavřena. No jo... Neděle.

---------------------------------------------------------------------------

Levi se opět usadil ke svému stolku. Zamračeně sledoval dopis v jeho rukou. Zrovna se vrátil ze školy. Cestou se stavoval na poště aby odeslal dopis pro Hanji. Avšak k jeho překvapení na něj čekala další obálka s dopisem, kterou Levi právě třímal v rukou. Poznával Hanjiin rukopis. Poštovná mu prozradila že ten dopis přišel několik hodin po tom minulém.

Bylo to zvláštní... Hanji mu nikdy neposílala dva dopisy po sobě. Takže tak nějak nevěděl zda si z něj čtyřočka střílí nebo se opravdu něco děje. Levi se konečně odhodlal k tomu, aby nový dopis otevřel.

zbrkle strhl obálku. Obsah dopisu se vysypal na stolek. Levi zmateně zamrkal. Na stole mu teď ležely dvě jízdenky, pár yenů, dva klíče, kapesník a nějaký složený papír. Levi papír zbrkle rozbalí, v naději že mu bude tohle divadélko vysvětleno. Mapa. Jako vážně ?

Černovláskovi chvíli trvá, než se v mapě zorientoval. Byla to mapa Osaky. Prupiskou byla vyznačena cesta z vlakového nádraží až k nějakým budovám. Leviho zaujme kapesník. Prupiskou je napsána ulice a následně dvě dvoumístná čísla.

Levi je neskutečně zmatený. Má v tom totální guláš. To si jako myslíš že když mi pošleš dvě jízdenky do Osaky tak se okamžitě sbalím a budu tě poslouchat aniž bych potřeboval sebemenší vysvětlení, Hanji ? Myslíš to vážně ?