,,No…‘‘, začal, ,,jedna holka by tu byla, ale tu jsem viděl jen krátce včera po našem příjezdu, od té doby vůbec nic.‘‘ povzdychl. Ježiši, ten toho nadělá. Jakoby bylo málo holek.
,,Aha.‘‘, vypustil jsem suše s očima stále upřenýma na něj.
Nastal trapný moment ticha.
,,Co na mě tak zejráš?‘‘, řekl po chvíli.
,,Ehm já, no…‘‘, snažil jsem se nějak to nějak zakecat, ale jak? Mysli, Marceli, mysli…
,,Ty co?‘‘, vyzvídal stále.
,,Nic, jen…ty to nevidíš?‘‘,řekl jsem nakonec.
,,A co mám jako vidět?‘‘, řekl s očima stále upřenýma na mě. Rozhodl jsem se nechodit kolem horké kaše a přejít rovnou k věci.
,,Já jen, že jsme si děsně podobní…‘‘. Konečně se na mě podíval i on.
,,Cože? Ty a já? Podobní?‘‘, řekl, div nevybuchl smíchy.
,,Ehm, jo.‘‘, odpověděl jsem mu s naprostou vážností v hlase.
,,Poslyš, jak se jmenuješ?‘‘, zeptal se mě.
,,M-Marcel.‘‘, řekl jsem trochu nervózně.
,,Já jsem Harry, mimochodem.‘‘, doplnil a pokračoval. ,,Tak hele, Marceli, asi by sis měl zajít k očnímu, jestli máš správné dioptrie, protože ty a já jsme úplně, ale ÚPLNĚ rozdílní!‘‘, smál se.
To tu podobu vážně nevidí? Tedy, je pravda, že on má na rozdíl ode mě krásné, jemně zkudrnatělé vlasy, nemá brýle, má tetování a jeho oblečení je fakt cool. Ale když se na to podíváte z nadhledu, jsme stejně vysocí, máme stejné oči a máme úplně totožný hlas. No není to divný?
Rozhodl jsem se proto, že Harryho za každou cenu přesvědčím, že jsme si podobní jako bratři. Vždyť někoho takového potkáte v životě jen jednou, snad ani to ne. A dalo by se to dobře využít. Třeba by tím byli vyřešeny všechny mé problémy s Lolou…
,,Ehm, a co si to ověřit?‘‘, zamumlal jsem skoro neslyšně a rychle jsem stočil pohled z Harryho na své boty.
,,Oveřit?‘‘, zvážněl snad poprvé za celou dobu Harry.
,,Jo, ověřit.‘‘, utvrdil jsem ho. ,,Támhle jsou mužské WC, tak proč se jen nejít přesvědčit o naší podobnosti?‘‘, ukázal jsem prstem směrem vedle Harryho s pohledem stále na svých nohách.
,,Počkat, ty chceš, abych s tebou šel na WC?‘‘, zasmál se.
,,Co? Ne! Tak to nemyslím!‘‘, zvedl jsem pohled a tentokrát jsem se smál i já. ,,Já jen, jestli se ti chce se převlíkat tady na pláži, posluš si. Ale já dávám přednost šatnám se čtyřma stěnama.‘‘
Harry se podíval směrem k toaletám, potom na mě a znovu na toalety. Nakonec prohlásil: ,,Tak dobře. Ale dělám to jen proto, abych ti dokázal, že jsme úplně jiní, jasný?‘‘, zakřenil se, klidně se zvedl a odkráčel na záchody.
‘Hm, tak to bylo snadný‘, pomyslel jsem si při cestě ke kabinám.
Z pohledu Harryho – O pár minut později na toaletách
Nechápu, jak jsem se k tomu mohl nechat ukecat.
Stojím tu v kabince od záchodů, oblékám se do cizích hadrů kluka, s kterým nechci mít nic společnýho, ulízávám si vlasy, na nos si nasazuji široké brýle, ve kterých snad umřel i můj pra-pra-praděda a doufám, že to není realita ale pouze zlý, velmi ošklivý sen.
