Z pohledu Marcela
,,...takže teď už znáš celý můj příběh, moji rodinu a vše co cítím k - ehm no vždyť víš, k Lole.'', skončil jsem po několika desítkách minutách mluvení. Páni, to byl můj nejdelší proslov, co jsem kdy komu řekl. Snad ani s rodiči si tak moc nepovídám.
,,Hm, fajn.'', přikývl Harry na důkaz porozumění. ,,Tak já ti jen něco shrnu o sobě, abys nebyl úplně out, jasný?'' ,,-Harry,'', skočil jsem mu do řeči. ,,To není potřeba. Myslím, že se chytnu.''
,,Chytneš?'', nechápal Harry. ,,Ale měl by jsi něco vědět. Nemůžeš jít do cizího domu bez jakýchkoliv informací.''.
,,Wow, no vidíš, už mluvíš jako já.'', poplácal jsem ho po rameni a hned na to jsem vybuchl smíchy. V tom jsem se ale zarazil. ,,Harry? Problém!''
,,Co? Jakej zas problém?'', protočil oči.
,,Tvoje tetování!''
,,Co s ním?'', nechápal stále.
,,No, ne tvoje, ale spíš moje.'', pokračoval jsem a ukázal jsem na své čisté paže, které tetování postrádali.
,,A do prdele.'', ulevil si Harry. ,,Co teď? Bože, takovej detail. Jak jsme to mohli přehlídnout? Nemůžeš prostě nosit jen dlouhý rukávy? Nebo by sis mohl to tetování udělat.'', rozzářil se nakonec provokativně.
,,Děláš si srandu? Tak blbej nápad jsem ještě neslyšel.''
,,Ale prosímtě, Marceli, zas tak blbej ještě nejsem.'', smál se a poklepal si na čelo.
,,Fajn, to se mi ulevilo.'', protočil jsem oči. ,,Budu nosit rukávy. Jiná možnost není.''
,,No tak vidíš, pane Génie.'', usmál se. ,,Máma Tereza, táta Will, sourozence nemám.''
,,Co? Co to tady meleš?'', nasadil jsem nechápavej obličej.
,,Chtěl si vědět něco o mé rodině, ne?'', smál se Harry.
,,Ale příště mě alespoň můžeš varovat, že mi to jdeš oznamovat. Jak mám vědět, o čem zrovna mluvíš?''
,,Já myslel, že pan Chytrý alias Dokonalý ví vše.'', usmál se vítězoslavně. Bože, tenhle ten típek má být několik dní já? Nebo dokonce týdnů? Co mě to napadlo!?
,,Hm, gratuluju, teď si mě dostal.Takže půjdem?''. Už jsem z té jeho otravnosti byl vážně unavený.
,,Fajn. Ale každej sám, ať si zase lidi nemyslej, no, vždyť víš co...já nejsem gay!'', odsekl Harry vážně a rozešel se ke dveřím na pláž. ,,Počkej 5 minut, rozumíš?'', otočil se na mě ještě.
,,Jo jo, a už padej.'', popoháněl jsem ho. Harry se otočil a nejistě vyšel ze dveří. Vypadá to, že je nervózní. Doufám, že si pamatuje cestu k našemu domku, kterou jsem mu popsal. Jestli zabloudí, hledat ho nebudu.
...5 minut, to je tak dlouhá doba. Co kdybych si zkusil pár ''drsných'' řečí? Přeci jen, do teď jsem mluvil podle 'Mluvnice českého jazyka'.
,,Čau, jak je krásko?... Ne, to je blbý. Co takhle: Hej, bejby, čáu... Ne, to taky ne, hm a co takhle...'', asi 9 minut jsem si pro sebe jen tak zkoušel ''drsný'' řeči a poté jsem se konečně odhodlal a vyšel jsem ven z toalet.
Harry nikde. Uff, chvíli jsem se bál, že tu na mě bude čekat, protože zapoměl trasu.
,,Takže, rovně podél pláže, doprava, doleva a znovu doleva. Tam to má někde být. Tak fajn, jdeme.'', mumlal jsem si pro sebe a rozešel se k pláži.
