Figure isn't important

~6~

Author's note
Ahooj! Já vím, že jsem teď nebyla snad sto let aktivní, ale měla jsem moc školy a nic nestíhala😝. #sorrynotsorry
Každopádně si užijte kapitolu a hoďte vote a koment 😉.

24. listopadu

Malý brunet se na pohovce užíral vlastními myšlenkami a zíral na načnuté balení nízkotučných kukuřičných tyčinek.

Mezitím se domů vrátil i jeho manžel, který v ruce nesl dvě igelitky s logem jejich oblíbené čínské restaurace.

"Jsem doma!" Zakřičel směrem do obýváku, když si sundaval boty.

"Hmm." Zamručel brunet kterému se z nízkotučných placek, tyčinek, krekrů a všeho dalšího už dělalo špatně.

"A přinesl jsem jídlo. Dáš si?" Starší z páru zamával brunetkovi igelitkou před očima.

"Držím dietu." Zamrmlal mladší a dál zíral do neurčita.

"Notak Louisi! Ten hnus ti vůbec nechutná a ani ji nepotřebuješ!"
Vykřikl rozhořčeně kudrnatý.

"Jen se ti chci líbit, to je celé." Zašeptal si brunet spíš pro sebe.
Vyšší muž si povzdychl, odložil obě igelitové tašky na konferenční stolek a přisedl si k modrookému. Chytil ho za boky a vysadil si ho na klín.

"Heeej! Jsem těžký!" Vypískne brunet snažíc se dostat se z klínu jeho manžela. Upustí ale balení tyčinek, které se naštěstí nerozsypou po zemi.

"Nejsi těžký." Zamručí brunetkovi do ucha a začne ho hladit po bocích.

"Líbil by jsi se mi klidně i s deseti kily navíc." Řekne kudrnatý a začne mladšímu sázet motýlí polibky na krk.

"Harry." Začervená se brunetek. I po těch letech neví jak reagovat na komplimenty.

"Jsi krásný Lou. Ať už s šedesáti nebo s osmdesáti kily. Takže přestaň s nějakou stupidní dietou." Zamumlá Modroočkovi do krku.

"Asi máš pravdu, stejně jsem podváděl." Zachichotal se mladší a přetočil se v kudrnáčově náruči čelem k němu.

Zelenooký se usmál a brunetka procítěně políbil. A jenom u polibků to ten den neskončilo.