My stupid stalker [YAOI] [Nebudu dokončovat]

💥10💥

Pohled Bakuga
Vzbudil sem se, chtěl sem otevřít oči, ale jakoby mi oči někdo držel, nešlo to otevřít. Poslouchal sem zvuky okolo sebe. Co se stalo? Věc na co si odpovědět nedokážu.

Pohled Kirishimi
Probudil sem se, Bakugo byl pořád v bezvědomí, hadičky kolem něj a dýchací přístroj. Kdybych nebyl debil! Proč sem takový sobec?

Přišel sem k Bakugovi lůžku a chytl ho za ruku. Překvapilo mě to že Bakugova ruka zmizela. Koukal na mě pár červených očí. "Bakugo! Bál sem se že se neprobereš!" Obejmul sem ho. Jenže. Bakugo se začal klepat, pak se smál i brečel zároveň "nesahej na mě" smál se, jeho uslzené oči na mě koukali, byl to chladný pohled.

Usmíval se jako psychopath, co to s ním je? Po chvíli přišel doktor, chtěl Bakugovi změřit teplotu, ale on ho kousl, doktor si mě vzal stranou.

"Pane, měl by jste uvažovat o tom že  byste pana Bakuga dali na psychiatrii" poupravil si své brýle, šokovaný sem si dal ruce na pusu "A proč? On je v pořádku!" Doktor se na mě koukl a prohodil "Když to budete zanedbávat, může to být blázen!" Brečel sem, moc "No dobrá, ale ja nejsem jeho rodinný příslušník" doktor se jen pousmál a někam odešel.

Co sem to provedl za kravinu? Držel jsem se za hlavu, přemýšlel jsem. Přišel jsem znovu do Bakugova pokoje, spal, byl tak klidný. Přišel jsem k jeho posteli, začal jsem brečet, slané slzy dopadaly na jeho spící tvář. "Moc se ti omlouvám, jsem takový sobec! Nechtěl jsem ti ublížit! Pro něj to byla pouze sázka ale pro mě ne, skutečně jsem se do tebe zamiloval, nikdy mi to neodpustíš, sem takový idiot" sklopil jsem hlavu.

Pohled Bakuga
Slyšel jsem vše co říkal, jak mu ale mám věřit? Co když opět lže a jen si semnou hraje? Otevřel sem oči, měl sklopenou hlavu a slzy se mu kutálely po jeho tvářích "Máš pravdu, jsi idiot" koukl se na mě, utřel si slzy "Bakugo já.." dal sem mu ruku před obličej "Jsi idot Kirishimo, víš to? Jak ti můžu věřit? Jak můžu vědět že to myslíš vážně?" Koukal sem se na něj, uvažoval, pak jen řekl "nevím, nevím jak tě přesvedčit." Je smutný.

Seděli sme tam v tichosti, držejíc se za ruce, usínal jsem, když v tom promluvil "Jak to s námi bude?" Pootevřel jsem oči "nevím" jen kývl, zahleděl se na mě. "Nechám tě se prospat, ano? Vidím jak tu usínáš" kývl jsem v souhlas, už se zvedal, chytl jsem ho za rukáv, nechápavě na mě koukl. "Skloň se" sklonil se, dal jsem mu dětský polibek na rty, zvedl se a prsty si přiložil na rty, usmál se a odešel. Po chvilce jsem i já usnul.

K O N I CH I W A :3
Zdravím vás u další kapitolky 😄🖤
Vím moc to nedává smysl 😅
Chci udělat další ask, takže můžete psát otázky na postavy aji na mne 🥰🖤
Budu ráda za komentář a hvězdičku 🤩💕