Yaoi jednodílovky

2. Úkol

Druhá kapitolka

Ship - Ereri

Pohled- Eren 

----------------------------

Právě teď vypadám jako nějaká služka, zase. Zase jsem dostal práci, konkrétně úkol a od koho jiného, než od Leviho. Musím uklidit jeho pracovnu, nečekaně. Je to vždy párkrát do měsíce, ale je to dost, ne náročné to ne, jen ponižující. Kouká na mě přitom, dělá že ne, ale párkrát si ho vždy všimnu, potom už nemůžu uklízet v klidu, vůbec.

Mám v ruce prachovku a tahám za sebou ještě pár věcí, aspoň že je dneska Armin s Jeanem pryč, vždy si ze mě dělají srandu, když mě vidí. Vydechnu nahlas a šourám se dost pomalým krokem k jeho dveřím. Zaklepu a psychicky se připravuji, neříkám, že mi jeho společnost vadí, ale nemusí tak koukat, cítím se vážně trapně. Po jeho vyzvání vejdu dovnitř a semknu rty k sobě.

"Takže jako vždy, že ?" Vydechnu a už se rozejdu k poličkám, kde vždycky stírám prach, jako první věc. "Ano, ale dneska uděláš navíc i můj stůl. Sklidil jsem všechny papíry, takže jen setřít." Zamrkám a otočím se na něj. Nikdy mi nedovolil se dotknout stolu, jednou jsem to udělal a dokonce omylem a málem mě zabil pohledem a slovy. "Co tak koukáš ? Do práce, spratku..."

Tohle říká vždy, jen si něco pro sebe řeknu, tiché nadávky a pustím se do práce. Netrvá to většinou dlouho, takže chvíle mého ponížení se krátí. Vrhnu se na utírání skříněk a sehnu se pro spodní věci, jsou dost křehké vždy se soustředím, abych nic nezničil. Jenže když malou sošku pokládám na stolek, všimnu si ho, zase zírá zpoza stolu. Střetnu se s jeho pohledem a ani tak neuhne.

Sklopím pohled a zase se postavím. Narovnám si košili a semknu rty k sobě. "Nemohl...nemohl by jste někdy prostě někam jít ? Měl bych hned uklizeno a vy byste tu nemusel sedět." Utrousím a kontroluji ostatní sošky. "Mohl by jsi mi něco ukrást, ale to už jsi stejně ukradl..." Poslední slova zamumlá, ale já ho moc dobře slyšel. Všiml jsi, že otvírám ústa, ale to už se zvednul.

"Tohle už je v pořádku, teď stůl." Zpevní hlas a já vydechnu a přemístím se tam. Proházím kolem něj a na sucho polknu, bože, znervózňuje mě. Začnu stírat prach, když v tom se objeví za mnou. Snažím se ho nevšímat, ale mírně se mi snad i třesou ruce. Soustředím se na prach, ale najednou se celý napnu. Jeho ruce jsou na mých bocích. Přestanu v pohybu a polknu. "D-dělám něco špatně nebo ?"

Vyhrknu a vážně se snažím nevnímat jeho blízkost. "Ne, pokračuj." Po těle mám husina, díky jeho hlasu, ale teď se ani nehnu, jak mám asi pokračovat. Pohnu se nakonec a koukám, kde se nachází další nečistoty. "Tamhle je...skvrna." Tohle bylo rozhodně blíže u mého ucha. Podívám se na to místo a natáhnu se více dopředu. Kníknu, ale skoro hned, jelikož se na mě okamžitě natiskl. "Musíš pracovat i za ztížených podmínek." Zavrní a začne putovat rukama po mé hrudi.

Někdy se dostane prsty i pod košili a to, už jsme nevydržel. "A-ale ne obtěžování!" Zaskučím a kroutím se. "Však se ti to líbí." Nahne se k mému uchu a skousne ho. Co se to děje ? Odkdy je takový ?! Zatnu zuby a cítím, jak mé tělo hoří. Nechci lhát sám sobě, ale ani mu nechci dát za pravdu. "P-pusťte mě..." Pípnu a otočím se na něj, jak to jde. "Ani náhodou, už to nedávám." Zadívá se mi do očí a mám pocit, že mi vidí, až do duše.

Přitáhne si mě k sobě na hruď a já se musím prohnout v zádech. Zrychleně dýchám a najednou pocítím i něco níže. Je vzrušený ?! N-ne. Koukám všude dost vyplašeně a moje srdce bije dost rychle. "Erene." Ztuhnu a jeho hlas mě vážně ubíjí, tak jak řekl mé jméno. Nikdy ho neřekl, vždy mi říkal spratku, nebo sluho. Tře se o mě a bohužel musím přiznat, že na to reaguje i můj rozkrok. Držím se pevně stolu, když v tom jsem nucen se otočit.

Sedím lehce na desce a hledím do těch jeho očí. Nerozumím mu vůbec. Zrychleně dýchám a cítím, jak postupně rudnu. Vidím, jak svůj zrak přesunul níže, styděl jsem se za to. Když v tom se na mě přilepí a nadzvedne mne, drží mě rukou a tře se o můj klín. Dám si  ruku před pusu a odmítám vydat jakýkoli zvuk. Propálí mě pohledem. "Dej ji dolů, musím vědět, že si to užíváš." Dívá se mi do očí a já skoro, jak omámený ruku dám k sobě, podél těla.

Nechám ho dokonce, aby mi sundal košili, koukám na něj zmateně a asi mi to ještě nedochází, než se vrhne na svůj pásek. To začnu lehce vyšilovat, jenže v ten moment si mě přitáhne za zátylek a přisaje se na mé rty. Mrkám zmateně a jsem dost mimo, takže si ani nevšimnu, že jeho kalhoty už jsou dole a ty mé rozepíná. Vnikne mi jazykem do úst a já se vážně poddávám, sakra. Napnu se díky dotekům na mé hrudi, mé bradavky, ztvrdly.

Zavzdychám slastně a v ten okamžik se ode mne oddělí. Usměje se a mě se skoro zastaví dech, on se usmál ? Levi ? Využil mého překvapení a stáhl mi kalhoty. Okamžitě stočím pohled dolů a zatnu zuby. Jsem vzrušen, ale on...víc. Začnu se lehce třást a jen se držím, i když mi pomáhá. Pohladí mě po tváři a poté sjede níže. Promne mi zadeček a v ten moment vyhrknu něco nesrozumitelného. Nadzvednu pánev a více se prohnu v zádech.

Levi se na mě zahledí a s menším úšklebkem se vrhne na můj krk. Dávám hlavu na stranu a tlumeně kňučím. Věděl jsem, že se snaží odvést mou pozornost a výborně se mu to dařilo, jelikož pokrčil mé nožky a dal je mírně od sebe. Vyhověl jsem mu, bože, dostal mě. Dám si své ruce kolem jeho krku a tím se více nadzvednu, neváhal ani minutu a já jsem ho cítil. Byl pomalý, za to jsem byl vděčný, ale čím více byl ve mě, tím více jsem ho chtěl.

Vydechnu trhavě a nohama obejmu jeho pas. Cítím, jak mi dělá značky a posupně se do mě dostává celý, když v jeden moment přirazí, až po kořen. Zasténám nahlas a málem jsem ztratil dech. Dýchám zrychleně, ale Levi mi rozhodně přestávku nedává. Pohybuje se dost rychle a jen někdy zpomalí, aby se sám vydýchal. Tahám za jeho vlásky zezadu, ale to mi dlouho nevydrží. Přesunu ruce na záda a zarývám tam nehty, kvůli jeho rychlosti.

"E-erene...víš, co jsi mi...ukradl ?" Zašeptá udýchaně a dává mi polibky na klíční kosti. "Uh...n-nevím..." odpovím trhavě a snažím se tak moc nevzdychat. Celý se prohýbám a za nohy si ho držím u sebe. "Srdce, duši...všechno." Vydechne slastně a více si mě nadzvedne, položí mě zády na stůl a chytne mě pevně za boky. Přiráží do mě rychle a já nestíhám ani vnímat okolí. Držím se desky a sténám na celé kolo, už to nevydržím.

Kňučím a mírně se třesu rozkoší, vzrušením. Podívám se na Leviho a soustředím se na jeho pohled, který mi dává. Ukradl jsem jeho srdce, vše. Najednou si mě přitáhne zase k sobě a dostane se tak k mému místečku, vytřeštím oči a napnu i prsty na nohou, udělal jsem se, nešlo to. Stáhnu se kolem jeho chlouby a vydýchávám se, ale i tak párkrát zasténám, než se naplní i mé nitro. 

Vyjede ze mě a já padnu na něj, jsem vyčerpaný, úplně. Zabalí mě do svého saka a opře o sebe. "Všechno v pořádku ?" Zajímá se hned a já jen přikývnu s lehkým úsměvem. "Budu mít pořád za úkol tu uklízet ?" Pípnu a zvednu k němu pohled. "Ty musíš, každý den." Zadívá se mi o očí a naše rty se zase spojí, tentokrát o něco jemněji. 

----------------------

Zdravím u další kapitolky na téma ÚKOL❤

Doufám, že se líbila, tentokrát, už je tam akce ^^

I tak, ale tyhle scény moc neumím, ale doufám, že se to dalo zvládnout❤

Moc děkujůů za podporu a zítra zase bude další téma a ship ❤❤