Yaoi jednodílovky

6. Sen

Šestá kapitolka

Ship - Victuri

Pohled - Victor

---------------------

Zrovna jsem přišel z tréninku, únava se na mně dost projevuje, ale i tak si nemůžu odpočinout. Přijde Yuri a já jsem za to neskutečně rád. Pozval jsem ho ke mně, chci mu vyznat své city, chystám se na to už dlouho. I tak má nervozita, co se týká tématu o černovlasém chlapci, je pořád stejně velká. Nejde to zklidnit, přesto doufám, že to ze sebe tentokrát dostanu. Nevím, zda to on cítí stejně, ale už nevydržím to napětí mezi námi. Zatnu pěsti odhodlaně a poté, už připravuji ingredience na jídlo. Vše musí být perfektní. Mezitím, co se vše vaří, odběhnu na moment do koupelny. Upravím si vlasy, opláchnu obličej a chvíli se pozoruji. Postavím se rovně a naštěstí jsem odolal tomu, abych si povídal sám se sebou. Dojdu si pak ještě pro věci a skočím rychle do sprchy, to mě aspoň probere. Převleču se pak rychle a zkontroluji jídlo, které se akorát mohlo vyndat. Nazdobím talíř, ale ve zbytku mě přeruší zvonek. Uh, podívám se na hodiny a zakňučím, hrozně rychle to uteklo.

Otevřu dveře a okamžitě se usměji. "Yuri, vítej." Pronesu mile a pustím ho dovnitř, už teď jsem nervozní. Semknu rty k sobě a požádám ho o chvilku. Odběhnu pro jídlo a už ho servíruji na stůl, přiliji do sklenek víno a nakonec se posadím. Oddychnu si a podívám se na něj. "Nemusel jsi...si dělat starosti, stačilo by mi cokoliv, tohle vypadá náročně." Ozve se tiše a dívá se na mě se starostí. Je hodný, miluji ho, vážně. "Nebylo to tak těžké, jen doufám, že ti bude chutnat." Usměje se a kývne, pustí se do jídla a já poté také. Spokojeně jím a někdy sousta zapiji, nechci se chválit, ale myslím, že se to povedlo. Po nějaké době, jen vydechnu a více se posadím do židle. Jsem plný, přiliji si víno a když si všimnu, že dojedl i Yuri, uculím se. "Tak ?" Vyhrknu ihned, ale poté se zvednu, abych sklidil nádobí, jsem moc hr, vidím to. Dám nádobí do dřezu a chvíli se tam vydýchávám. Kdy je, ale ta správná chvíle ? Promnu si čelo a nakonec se vrátím.

Hned se na mne upřou ty jeho kukadla, ztuhnu a polknu. Proč mám pocit, že ví co si myslím. Klídek, uklidni se. Semknu rty k sobě a nakonec se na mé tváři objeví úsměv, nesmím nic dát najevo. "Není ti nic ? Vážně jsme to měli odložit, ten trénink byl náročný." Povzdychne si a stočí pohled ke stolu. "N-nene ! Jsem v pořádku, jen...nikdy jsem neměl doma nikoho, tak nevím co a jak..." Přiznám a podrbu se na zátylku, lžu lehce. Jsem více nervozní z toho, co se chystám udělat, ale zároveň jsem vážně u sebe nikoho neměl, takže to snad takhle projde. "Uh, tak můžeme koukat na televizi zatím, odpočinout si po jídle." Tvář mu zdobí úculek a poté, už se rozejde ke gauči. Tohle, tohle je má šance, určitě.

Posadím se vedle a mnu si ruce. Sakra, kouknu se na Yuriho po očku a poté zase rychle pohledem uhnu. Já ho nechci ztratit, jenže nemůžu se dál přetvařovat. Otevřu pusu, ale v tom zívnu. Zachumlám se automaticky do deky a zavřu oči. Jsem unavený, nechci spát, jenže je mi tak dobře. Ucítím dotek ve vlasech a poté, už to šlo samo. Podřimuji spokojeně a tisknu se ke zdroji tepla. Občas něco mumlám, než se přede mnou, objeví ty nádherné hnědé oči. Hledím do nich patřičnou dobu, než promluvím. "Yuri..." Pípnu tiše a natáhnu ruku k jeho tváři. Usměji se a oplácím mu svůj pohled. "Chtěl jsi mi něco říct, že ?" Ozve se a já okamžitě zrudnu. Kývnu nepatrně a zase oči zvednu k němu. Stáhnu ruku k sobě a po menší pauze na přemýšlení ho chytím za jeho ručku. "Yuri, omlouvám se, pokud ti má slova budou nepříjemná". Začnu a zahledím se mu do očí, má je zmatené, ale tohle už mě nezastaví. "Miluji tě, cítím k tobě náklonnost, už dlouho, jenže..." Vyhrknu a více sevřu jeho ruce. "Jenže, jsem nedokázal to přiznat dříve, omlouvám se..."

Najednou se přede mnou objeví známé objekty, stěny a poté si to uvědomím. Zamrkám zmateně a okamžitě se posadím. "Usnul jsi.." Uslyším hlas a podívám se na něj hned. Sklopím zrak a vydechnu. Byl to jen sen, nic na to neřekl, že ne ? V tom snu, necítí to stejně. Bylo to znamení, abych to nedělal. "Jsi v pořádku ? Klidně se ještě prospi." Ozve se zase ten jeho milý hlas. "Nene, už je to...jedno." Povím nakonec a zabalím se více do deky. Mrzí mě to, nemám na to odvahu, už vůbec. Cítím, jak se na mě dívá se starostí, ale já mu to nemůžu říct. "Victore, už mi to řekneš, nebo ne ?" Podívám se na něj prudce a sleduji ho, co ? Čte mi myšlenky ? Bože. Yuri se pořád usmívá a poté mě pohladí po tváři, jako já jeho v tom snu.. "Povídej, co jsi mi chtěl říct ?" Polknu a semknu rty k sobě, co je tohle za náhodu. "J-já..." Vykoktám tiše a sklopím zrak. Zatnu zuby a nakonec hlavu zase zvednu. Kašlu na to.

"Chtěl jsem se vyznat. Přemýšlel jsem nad tím...celý dny, ale než já se vždy odhodlám." Kňuknu tiše a vydechnu zhluboka, musím pokračovat, musím to dokončit. "M-miluji tě, miluji tě hrozně moc.." Vzlyknu a okamžitě si zakryju obličej, jak je mi hrozně, ale zároveň skvěle. "P-promiň mi.." Dodám rychle a stírám si slzy. Slyším to ticho, jako v tom snu. "Proč se omlouváš ?" Přeruší mé myšlenky jeho hlas. Pohlédnu na něj a zamrkám zmateně. "P-protože ..." Chci něco dále říci, ale nevím. "Odpověděl jsem ti v tom snu, nebo ne ?" Vypadne z něj a já polknu, zavrtím hlavou a jsem úplně mimo. "V tom případě to chápu, slyšel jsem tě něco mumlat, když jsi spal..." Přizná a více se přisune, vnímám vše. "Ale já ti odpovím, ano ?" Uculí se a hladí mě po tváři, setře zbylé slzy a vidím, jak má rty u sebe. "Cítím to stejně.." Zašeptá, ale než stihnu jakkoliv reagovat, ucítím jeho rty na těch mých. Na mé tváři se zase objeví pár slz, ale ne smutku, to vážně ne. "Omluvám se, že jsem ve snu neodpověděl." Zavrní, když se odtáhne nevině a já se napnu. "Uh, to není sranda, měl jsem....strach." Zabručím, ale díky jeho smíchu se po nějaké době uvolním. Obejmu ho pevně a spokojeně vydechuji, ano ... zase jsem usnul.

-----------------
Zdravím u další kapitolky ❤

Ano, ano tahle kniha nevychází vůbec často ^^
Jelikož vznikla jako challenge a ta se díky času neplnila, ani z druhé strany, takže jsem se rozhodla to mít jen jako knihu s jednodílovkami ❤

Vždy na nějaké téma, klidně pište nějaké slovo, budu vděčná ^^

Moc děkujů za podporu i tak ❤