jak dospívám rychle,
jak plyne čas,
dělá se mi zle,
když vzpomínám zas.
minulý měsíc byla jsem jiná,
minulý týden se stala změna,
měním se ze dne na den,
rychle jak květina vadne
ještě včera bála jsem se promluvit,
teď prosím ať silnější jsou zdi,
jak můžu se jen tak proměnit,
mé staré já, řekni, kde teď jsi
do očí dívám se, než uteče tvůj zrak,
než v duši tvé zbyde jen prach,
než uvězní tě strach
a než stanu se citů vrah
mrzí mě po nocích,
že jsem ledová,
snažím se v oblacích,
dělat, že jsem tvá
snažím se vžít se do polibku,
zavřít oči a nechat se unést,
tak zavřu oči a najdu jen myšlenku,
kdy tomu bude konec
hledám lásku,
je pěkná, říkali,
radši bych přes oči měla pásku,
jen ať naříkají
a pak najednou,
bylo to jiný,
čas utíkal rychleji,
nepočítala jsem minuty,
ani vteřiny do konce,
věděla jsem, že to není správné,
že on není správný,
to se mi líbilo,
hloupý sliby, co nikdy nedodržel,
vášnivě jsme se líbali,
všechno porušili,
chyť mě za ruce, drž mi je u sebe,
"Možná tě miluju", řekl,
a má duše se začala smát,
jak po pěti hodinách, mi lásku vyznává,
už tě nepustím, to ti přísahám,
a pak jsme se nikdy neviděli
ČTEŠ
útržky jízdenky
Poetryve vlaku trávím více času, než bych chtěla a při těch cestách, kdy po oknech stékají kapky deště, kdy je venku taková tma, že vidím svůj odraz v okně, při těch cestách myslím jinak
