slibíla jsem,
že se toho vzdám,
slibíla jsem,
že už se nepoddám,
a stačila jediná noc,
kdy omámeni ginem,
jsme našli pomoc,
zas v někom jiném
a není to alkohol,
ten zabiják a zrádce,
už nikdy mi nedovol,
poznat se krátce
a i když vím,
že musíme skončit,
stejně s ním,
nechci se loučit,
chtěla jsem nechat city,
na pohovce v bytě,
ale, že jsi to ty,
oni pronásledují tě,
další naděje, že budeš jiný,
že nejsi jen kapkou líhu,
co se v hloupém omylu,
připletla před ní,
naše rty se nikdy nepoznali,
jen prsty se propletli,
a těla se zaprodala hudbě,
hudbě, kterou jsme poslouchali, té hudbě
ta hudba, co slyším v hlavě,
tak jako cítím tvou ruku,
a nejsem daleko zástavě,
když představím si ji kolem svého krku
jsme ztracení,
to hlavně v sobě,
a jsme zvrácení,
vážně hodně
když věříme dlani,
která dotkla se mé hrudi,
a jdeme dál za ní,
a nic nás neprobudí.
ČTEŠ
útržky jízdenky
Poesíave vlaku trávím více času, než bych chtěla a při těch cestách, kdy po oknech stékají kapky deště, kdy je venku taková tma, že vidím svůj odraz v okně, při těch cestách myslím jinak
