Vystřelíš,
slyším, ale nevnímám,
Vystřelíš,
já se nezajímám,
Střílíš bez přestání do mé duše,
zlá slova z tmavé kuše.
Já tu stojím jako led,
bezcitná, smyslů zbavená, teď,
Střílíš bezmezně, bez limitu
bez emocí a bez citu.
Já, zmražená, chladná,
tiše má mysl roztává,
zavírám oči,
ty střílíš dál,
klesnu k zemi,
ty necítíš, neslyšíš,
můj pláč a žal
a střílíš dál
naposledy vystřelíš z kuše své,
a zašeptáš "Miluji Tě"
ČTEŠ
útržky jízdenky
Poesíave vlaku trávím více času, než bych chtěla a při těch cestách, kdy po oknech stékají kapky deště, kdy je venku taková tma, že vidím svůj odraz v okně, při těch cestách myslím jinak
