Witch and Vampire /TO FANFIC/ *CZ*

4 - Stop, How Is This Possible?

Zabočila jsem za roh, když jsem spatřila onoho muže. Opíral se o pouliční lampu. Předpokládala jsem, že jeho černá bunda bude od ní poměrně špinavá.
Jak jen bylo možné, že byl tady, když jsem ho neviděla probíhat okolo mě?

,,Roro." Zastavila jsem se. „Kolikrát vám ještě řeknu, že se nejmenuji Rora?" Mladík se zamračil. „Včera jsi mi tvrdila absolutní opak."
„Já vás nikdy v životě neviděla!" Zvýšila jsem hlas. „Co po mě chcete?"
Zamračil se a poodstoupil od lampy. „Kdo jsi?" Zeptal se. Jeho zorničky se podivně zvětšily, jeho pohled mě hypnotizoval.
„Jmenuji se Lucia Scourer. Je mi patnáct let. Přistěhovala jsem se sem z Grand Isle... Proč vám to říkám?" Vzpamatovala jsem se a odstoupila od něj. Na balkoně vedlejšího domu sedělo hejno holubů. Já si právě nepřála nic, než aby ptáci muže odnesli a já mohla přijít do své školy včas.
„Jak je tohle možné?" Mladík se tvářil trochu překvapeně.
„Ničemu nerozumím." Odsekla jsem a chtěla ho obejít.
Jeho pohled zjihl, ale znovu mi zastoupil cestu.
„Prosím. Spěchám do školy." Povzdechla jsem si. „Nejsi jediná, kdo tomu nerozumí.." Zamumlal si pro sebe a rozešel se pryč. Ještě chvíli jsem za ním zírala, než jsem si uvědomila, že spěchám. Tohle bylo opravdu mega divné.

.
.
.

Bylo to nesnesitelné. Ten hlad. Nemohla jsem myslet na nic. Jen na KREV. Na tu lákavou vůni, na vášnivou nasládlou chuť železa, která mě dokázala pohltit jako nic. Chtěla jsem ji. Chtěla jsem cítit tu neodolatelnou vášeň z lovu. Vstala jsem a zamířila pryč ze svého bytu.
Byla jsem tak pohlcená touhou, že jsem ani nezaznamenala sousedčin vyděšený výraz, než jsem ji přitiskla ke stěně.

„Omlouvám se." Zamumlala jsem, než jsem konečně dovolila svým zubům se zaostřit a zabořit se jí do lákavě bušící tepny. Naplňovala mě. Červená tekutina mi stékala po bradě a kapala na žlutou halenku ženy, která mojí vinou právě přišla o život.

Nestačilo mi to. Chtěla jsem víc. Dvacetiletá žena mě pozvala dovnitř už několikrát, abych jí chodila krmit psy, takže teď pro mě nebyl problém dostat se k ní do bytu. Její přítel, takový tupý knihomol, co jsem ho znala, by měl být doma taky.

„Miláčku? Už jsi zpátky?" Slyšela jsem. Nebyl čas cokoliv předstírat, vtrhla jsem, celá od krve a s vytasenými zuby, do jejich kuchyně. „Ta už se nevrátí." Zasyčela jsem a vrhla se i na něj. Blonďák stihl jen vykřiknout, než jsem se začala sytit i na jeho krvi. Vyvraždil bych celé své sousedství. Měla jsem HLAD.

There is ALWAYS a reason

Luciaska ❤