Witch and Vampire /TO FANFIC/ *CZ*

5 *Lucia*

Lucia zavřela oči. Tolik se toho událo, co se přestěhovala. Proč jen větší část toho zapoměla? Proč jen se nemůže rozvzpomenout, jak se vzala tady, v autě, mířícím na pohřeb někoho, ke komu měla jet na prázdniny? Jak jen se mohlo stát, že je její sestřička mrtvá? Clare. Její sestřička. Sluníčko v bouři. Byly jí čtyři. Zemřela.
Lucia tomu nechtěla věřit a upřímně se modlila, aby se co nejdřív probudila zpátky v té realitě, ve které je leden a ona jde ze školy.
Pořád ještě úspěšně potlačovala slzy.
Nikdy neviděla tetu Jane s mámou, aby spolu takhle vycházely. Nikdy se neměly rády. Proč teď seděly v jednom autě? Proč?
Lucia si zakázala na své "Proč?" myslet. Nesměla. Zhroutila by se. A teď zrovna ze všeho nejvíc potřebovala myslet racionálně a přijít na to, jak se dostat zpátky, nebo přinejmenším proč jí z paměti vymizel půl rok života.

Protože Lucia byla v sukni, bylo jí horko a za oknem auta mohla spatřit zelenou rychle ubíhající krajinu.

Když zastavily, nikdo nevystupoval. Tři ženy seděly v tichu v jednom autě, v napjatém tichu protkaném iluzí, že tohle všechno by mohl být jen sen.

*Před hodinou*
Lucia otevřela oči. Nad ní byl strop jejího nového pokoje, jenže byl jiný, než si ho pamatovala. Potom si to uvědomila. V rohu chyběla pavučina. Lucia se usmála.
Jenže když se rozhlédla, trochu ji zamrazilo. Kdy stihla mamka pořídit tu skříň? A kdy si Lucia dala na tu novou poličku rodinné fotky? Přešla k nim. Pár jich neznala.
Její chodidla narazila na měkký bílý koberec a zavrněla. Kdy se to sem dostalo?
Na fotce byla Lucia v neznámém tričku s Todem, Sunny a s tou holkou Jane z její nové třídy.
Smáli se a nejspíš byli někde na pouti. Vedle byla stejná skupinka lidí, jen u školy. Lucia měla nový batoh.
A nechápala NIC.
Nechtěla nic prozradit. Nechtěla svoji matku vyděsit možnou teorií o ztrátě paměti.
A bylo pro ni opravdu sakra těžké vyrovnat se s novou skutečností.
Tedy že má teď o pár milovaných členů rodiny méně.
O pár otázek bez odpovědí více.
A o zábavu na příštích pár měsíců osudem postaráno.

Taak, snad změna nevadí. Zrovna jsem se vrátila z olympiády a věřte mi, češtinu bych teď nejradši pár týdnů neviděla. Jenže co se dá dělat, psaní je relax a já se cítím poměrně devastovaně, tak mi tu prosím nechej nějaký hezký komentář.
Děkuju!
Luciaska 😁😁