Witch and Vampire /TO FANFIC/ *CZ*

6 *Lucia*

Když všechny tři vystoupily, Lucia se rozhlédla. Nebyly na hřbitově ani v kostele, jak čekala. Dívka, její teta i její matka stály na pasece, kam si Lucia jako malá chodívala hrát s otcem. Nebyly v New Orleans.

Byly poblíž jejího rodného města. Povzdechla si a posadila se do měkké  trávy, kterou už stihlo vysušit dopolední sluníčko. Taze Jane se na ni úzkostně podívala. Potom se posadila vedle ní. Luciina matka popojela s autem a za chvíli už dívka seděla mezi dvěma ženami, které se celý její život nesnášely.
Jane vzlykla. Lucia ji chytila za ruku. Sama neměla od pláče daleko. Jak je to dlouho, co její táta zemřel? Jak je to dlouho, co.... Co... Slzy už se kutálely i po dívčině tváři. Jak je to dlouho, co nežije její mála sestřička?

,,Mami..."
Zašeptala. Napadlo ji se svěřit. Třeba by bylo jednodušší, kdyby se svěřila. Kdyby mamce řekla, že si nic nepamatuje... Třeba by bylo jednodušší nechat si všechno vysvětlit.
Ale když si Lucia uvědomila, jaké bolesti by svoji matku musela vystavit, když by jí všechno opakovala... Byť to nedávala najevo, Luciina matka svého bývalého muže stále milovala. A co teprve teta Jane. Přišla nejen o muže, ale i o dceru. Kdo na tom nakonec byl nejhůř?

Lucia svůj návrh zamítla. Stiskla tetě ruku a matka pevně stiskla tu její.
Brečely, brečely v tichu prosyceném žalozpěvy ptáků a doufaly, že ta bolest, rozlézající se od hrudi až po konečky prstů, jednou vymizí.

Když se asi po půl hodině zvedly, měla Lucia mokrý zadek. Odfrkla si. Přece jen nebyla ta tráva tak suchá.
Poté, co nasedly do auta a dojely k hřbitovu, Lucia vystoupila.
,,Půjdu se projít."
Slyšela se oznamovat matce a zatímco teta Jane s Luciinou matkou zamířily do pohřební síně, aby se naposledy rozloučili s Johnem Scourerem, (tělíčko malé dívky v síni na přání tety Jane nebylo) Lucia zamířila mezi hroby. Nevěděla, proč se sem chtěla jít podívat. Jakoby prostě musela.

Když se zpoza vysoké mramorové hrobky ozvalo zapískání, polekaně se otočila. Obešla hrobku a na velkém kameni spatřila sedět mladého muže, který ji se zájmem pobaveně pozoroval.
,,Ty si mě nepamatuješ, viď?"
Uchechtnul se a vstal.
,,Kaleb."
Dívka si s ním potřásla rukou a zvedla obočí.
,,Jak to víš?"
,,Jsem kouzelný."
Znova se uchechtnul.
,,Možná i okouzlující."
Zašeptal a nahnul se až k ní. Odklopýtala malinko dozadu.
,,Co... O mně víš?"
Zamumlala. Měla by se vrátit. Projela jí zimnice.
,,Co je nutné. Neboj, nehodlám ti ublížit."
Zasmál se mladík a opřel se o stěnu.
,,Jen ti potřebuji něco vysvětlit, malá čarodějko."
Lucia couvla dozadu. Tohle oslovení ji zmátlo naprosto.
,,Už musím jít... Měl by jste si dělat legraci z někoho jiného."
Zamumlala a odebrala se zpět k budově. Jenže Kaleb se prudce odlepil od zdi a chytil ji za paži.
,,Shh. Nekřič."
Zamumlal, když chtěla vyjeknout. Ne, že by mu to k něčemu bylo, Lucia se nenechala zastavit a zakřičela.
,,Co si myslíte, že děláte? Nechte mě!"
Kaleb jí zacpal pusu a doufal, že hluk nikdo neslyšel.
,,Udělej tohle ještě jednou a neručím za sebe."
Zašeptal jí to ucha. Lucia se zatřásla. Husina jí oblezla paže.
Když ji pustil, poodstoupila a pohlédla na něj.
,,Kdo jste a odkud se známe?"

Kaleb se usmál a sedl si zpátky na kámen.
,,Půlrok života sis vymazala sama. Teda, požádala jsi mě o to.