hwang hyunjin x stray kids
růžové krátké šatky, bílé podkolenky, mašle ve vlasech a boty na podpatku
tohle je hwang hyunjin
a aniž by to věděl, přivádí svým vzhledem k šílenství skupinu osmi dalších, od něj naprosto odlišných, chlapců
🌙
Start: 2...
* Když jsme se od sebe odtáhli, ještě nějakou chvíli jsme se navzájem jeden druhému dívali do očí. Potom se ke mě Seungmin začal přibližovat a následně spojil moje a jeho rty. *
„Co to děláš?" zeptal jsem se zmateně a rychle ho od sebe odstrčil. Byl jsem z jeho chování zmatený a zaskočený zároveň.
Měl jsem Seungmina rád jako kamaráda a vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že by mezi námi mohlo být něco víc. Navíc jsme se skoro neznali, poznali jsme se vlastně dneska.
„Promiň Hyunjinie, prostě jsem už těm tvým rtům nemohl odolat, musel jsem to zkusit." omluvil se mi po chvíli trapného ticha. „Ale jak vidím, tak z toho asi nic nebude..."
„O-omlouvám se Seungminie, vždyť to by nešlo. Neznáme se přece téměř ani den a-" chtěl jsem větu odpovědět, ale Seungmin mě přerušil.
„V pohodě, neřeš to." řekl a sklopil pohled.
„A nezlobíš se na mě?" optal jsem se, i když jsem odpověď znal. Samozřejmě že na mě naštvaný je.
„Já na tebe ne." zamumlal si spíš tak pro sebe a vzhlédl zpátky na mě. „A ty na mě?"
„S-samozřejmě že ne, neboj." zněla moje odpověď. „J-jenom už možná radši půjdu." zamumlal jsem. Musel jsem si to všechno nějak přebrat v hlavě a navíc, bavit se s ním teď po tom co se stalo by bylo hrozně trapné.
„T-tak dobře." odpověděl Seungmin. „Uvidíme se zítra ve škole." smutně se na mě usmál.
„Jojo." úsměv jsem mu oplatil a chtěl vyrazit domů. Měl jsem sice opravdu strach jít v takové tmě sám, ale nějak jsem na to teď nemyslel, protože jsem měl hlavu plnou úplně jiných myšlenek.
Každopádně, naštěstí jsem v pořádku došel k sobě domů, kde jsem se hned šel lehnout a obléct se do pyžama. Zdálo se mi, že na moje obvyklé tričko na spaní je dneska zima takže jsem se rozhodl vzít si něco teplejšího.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V tomto jsem si lehnul do své postele a ještě si na chvíli do ruky vzal telefon. Když jsem ho zapnul, uviděl jsem, že mám nové upozornění z Facebooku. Ze zvědavosti jsem ho rozklikl abych se podíval o co vlastně jde.
Uživatel BangChan vám posílá žádost o přátelství
Došlo mi, že to nejspíš bude Chan ze školy, tak jsem mu to přijal a hned na to mi přišla zpráva.
BangChan: ahoj princezno, máš na mě chvilku čas?
Me: ani nevím, nemám na nic moc náladu
BangChan: jakto? BangChan: stalo se něco?
Me: nic závažnýho ale i tak, nechci tě s tím otravovat
BamgChan: v pohodě, klidně mi to řekni
Me: okay prostě jsem byl venku se seungminem a on mě políbil Me: říkal že chtěl aby mezi náma bylo něco víc ale já ho odmítl a cítím se úplně nanic
BangChan: to chápu no ale tak tomuhle neporučíš, nedělej si z toho hlavu ^^
Me: děkuju ^^
BangChan: jinak, pokud chceš můžeme zítra někam zajít spolu a nějak to probrat
Me: tak dobře, kam? Me: a vážně moc děkuju jinak
BangChan: nemáš za co, tak se sejdem zítra po škole BangChan: můžeme zajít třeba bruslit ^^
Me: t-tak dobře ale neumím moc bruslit takže tak
BangChan: jejda nebooj, kdyžtak tě chytím xdd
Me: tak dobře budu ti věřit Me: každopádně teď už půjdu spát tak dobrou noooc ((:
BangChan: dobře, dobrou princezno, hezky se vyspinkej ^^
Me: díky, i ty
Lehl jsem si do postele a snažil se usnout. Musel jsem ale pořád myslet na Seungmina a taky na moje zítřejší setkání s Chanem. Byl jsem z toho hrozně nervózní, doufal jsem, že to nedopadne tak jako ten dnešek.
Každopádně, až tak dlouho mi to netrvalo a já nakonec přece jenom usnul.
×××
omggg zase se vám moc omlouvám že dlouho nevyšla žádná kapitola a že je to takovej shit, další kapitola už bude zajímavější, nebojte ;;))
