Blanche

Část 1.

„Ne, už ne!" Zařval naštvaně bělovlásek a začal propalovat pohledem budík, který ne a ne zmlknout. Po několika minutovém řinčení budíku se odhodlal vstát a čelit dalšímu promarněnému dnu na střední škole v Bradfordu. Věděl, že pokud si nepospíší, tak ho jeho nejlepší a taky jediná kamarádka pohřbí zaživa.

    „Už jsem se lekla, že pro tebe budu muset dojít." Pousmála se na bělovláska brunetka, tak sladce, že z toho dostal cukrovku. Ale bělovlásek si byl stoprocentně jistý, že ho jeho kamarádka stačila v mysli několikrát podřezat. K tomu jim jako na potvoru ujel autobus. No jo, středy nebyly jeho šťastné dny. „Po škole tě s někým představím." Stihla brunetka ještě dodat těsně předtím, než do učebny vstoupil učitel.

    Bělovláskovi se celých osm hodin ve škole zdálo jako věčnost. Z části za to byl i rád, protože se opravdu s nikým seznamovat nechtěl. Hlavně pokud šlo o jeho kamarádku, u které nikdy nikdo neví koho si přivede.

***

    „Hej posloucháš mě vůbec?" Elsa se otočila na bělovláska a lehce se zamračila. Neposlouchal ji. Vlastně ani netušil jak se dostali ze školy pryč. Zmateně se začal rozhlížet kolem sebe a Elsa si jenom povzdechla.

    „Už zase? Vždyť ty už se ani nesnažíš vypadat, že mě posloucháš. Co se s tebou poslední dobou děje? Říkala jsem, že tě chci dát s někým dohromady. Než něco řekneš - neboj bude se ti líbit." Dokončila svůj monolog spikleneckým mrknutím.

    „Kolikrát ti mám říkat, že nejsem gay?" Protočil bělovlásek oči. Už dávno si na tohle chování u její kamarádky zvykl. Elsa se jenom pousmála a něco si zamumlala. Bělovlásek věděl, že to bylo něco jako no to určitě nebo to si myslíš ty. Nechápal brunetčino chování. Nechápal proč chce teplého kamaráda. Nechápal proč právě míří s brunetkou do kavárny. Nechápal proč brunetka právě otevírá dveře. Nechápal proč právě brunetka zdraví kluka s nejkrásnějšíma hnědýma očima. Počkat, cože?