Blanche

Část 6.

Bylo brzo ráno. Okno do chatky pouštělo ranní paprsky slunce a venku se obloha pyšnila všemi možnými kombinacemi červené, žluté a oranžové. Trávu pokrýval vodní plášť ze včerejšího lijáku, ptáci zpívali svoje klasické jarní písně a venku nebyla ani zima ani příliš veliké teplo. Všechno bylo jako z pohádky.

Uprostřed toho všeho seděl u stolu na židli jeden bělovlasý kluk s pletí bílou jako právě napadlý sníh. Četl si Olivera Twista a u toho upíjel ovocný čaj, který mu přivezla máma z nějaké jejich obchodní cesty. Přes celou postel ležel roztažený brunet a bělovlásek musel uznat, i když ho nad ránem shodil z postele, že vypadal celkem roztomile. Pousmál se a znovu se začetl.

„Dobré ráno Růženko," Daniel jenom zamručel něco jako odpověď, došoural se ke stolu a sednul si naproti bělovláskovi. „Dáš si kafe, čaj nebo instantní polívku? Psal jsem Else, aby mi donesla klíče, ale nevím, jak na tom po včerejšku skončila," zvedl oči od knížky a prohlédl si ospalého Dana, který mu pomalu usínal na stole.

„Kafe a nějakou zázračnou růžovou pilulku, díky. Kolik je vlastně hodin?"  Daniel toho včera asi vypil víc, než si bělovlásek myslel. Mezitím co se mu vařila voda, vzal z poličky krabičku Ibalginu, a i s vodou ji položil k Danielovi. Ten, v rámci možností, pořád sledoval bělovláska.

„Je něco okolo půl deváté," promluvil po chvíli bělovlásek, když pokládal na stůl kafe.

***

Přesně v devět hodin se rozletěli dveře a v nich stála Elsa se svazkem klíčů v ruce. Vlasy měla stáhnuté do drdolu, na obličeji zbytky make-upu a na sobě očividně první věc, která ji přišla pod ruku. „To bys neuvěřil!" přispěchala ke stolu hodila na něj klíče a sedla si na místo, kde předtím seděl bělovlásek. Ten teď seděl opřený o stěnu tam, kde seděl Daniel a Daniel ležel rozvalený na posteli. Oba se tvářili celkem vyděšeně a čekali, co z toho stvoření vypadne. „Takovej ten hezkej, ten se kterým jsem jednou mluvila u automatu ve škole, ten fotbalista nebo co," bělovlásek se očividně snažil pobrat všechno co na něj brunetka vychrlila, ale ke slovu se neměl.

„Myslíš toho, po kterém si lezla na těch schodech, když jsme odcházeli? Tak jestli nám chceš říct, že jsi s ním spala, tak my si všimli flundro," i přes lehkou kocovinu si Daniel pomatoval všechno. Byl za tuhle schopnost rád. Ožrat se s lidmi do němoty a potom proti nim použít věci co mu navykládají, nemůže jen tak někdo.

„Jo přesně ten, tak s ním jsem nespala jenom jednou abys věděl, ale hned třikrát," konec věty nechala vyznít do prázdna, protože si očividně až teď uvědomila Danielovu přítomnost. Rychle se podívala doprava na Daniela, potom na bělovláska a zase na Daniela. „Co ty tu sakra děláš?"

„Dělal mi společnost na té party, na kterou si mě mimochodem vytáhla a potom se mi nevěnovala," bělovlásek už našel svůj hlas, který ztratil při brunetčiným přepadení.

„Jo to jsem měla v plánu, ale co dělá tady?" Na to už žádnou odpověď nevymyslel, jenom zakroutil hlavou a jednou rukou si protřel spánky. Měl svoji kamarádku opravdu rád, ale někdy nastali chvíle, kdy ji chtěl zakopat někam hluboko pod zem. A že těchto chvílí nastalo v poslední době hodně.