Blanche

Část 3.

            „Už poněkolikáté ti říkám, že s tebou a Danielem na žádnou pitomou party nepůjdu." Řekl mírně podrážděným tónem bělovlásek. Jeho hnědovlasá kamarádka ho už potřetí přemlouvala ať s ní jde na jednu party, kterou pořádá nějaký čtvrťák. Když ho přemlouvala podruhé, tak z ní vypadlo, že by s nimi šel i Daniel a to byla pro bělovláska konečná. Rozhodl se. Nikam nejde. Daniel ne Daniel.

„Prosím! No tak, vždyť tam nebudeš sám. Můžeš si povídat s Danem. Prosím, prosím. Smutně koukám!" Udělala na bělovláska psí oči. Tohle na něj ale neplatilo.

„No jasně a já se budu dívat na to, jak se snažíš sbalit kapitána fotbalového týmu." Brunetka se najednou zastavila. Byli na cestě do kavárny. 

„Já vlastně na kafe dneska nemůžu. Musím hlídat ségru. Měj se." Brunetka zmizela stejně rychle jako když jsou ve školní jídelně nudle s mákem. Bělovlásek protočil oči a vstoupil do kavárny. Objednal si stejnou kávu jako vždycky a usedl k jejich stolu. Vytáhl skicák a začal si kreslit. Do kreslení se zabral tak, že si ani nevšiml nově příchozí osoby.

„Ahoj Severko." Řekl Dan těsně u bělovláskova ucha. Bělovlásek se tak lekl, že odhodil tužku na druhou stranu stolu. Rychle zavřel skicák, takže si Daniel nestihl ničeho všimnout. „Copak to kreslíš? Ukaž mi to." Daniel usedl na místo naproti bělovláskovi. Vzal jeho tužku a začal si s ní hrát.

„Co tu děláš? Co po mně chceš? A vrať mi tu pitomou tužku!" Řekl bělovlásek trochu hlasitěji než očekával. Pár lidí se na ně otočilo, ale klukům to bylo jedno.

„Čekám tu na Elisabeth. Chci abys mi ukázal co kreslíš. A tu tužku ti vrátím až mi to ukážeš." Daniel použil jeden ze svých úsměvů, pod kterým se bělovláskovi podlamovaly kolena. To samozřejmě nepřiznal ani sám sobě. Když mu tu tužku nedá, tak si ji vezme sám. Bělovlásek se nahnul přes stůl a chňapl po svojí tužce. Daniel uhnul a bělovláskovi podjela ruka a skoro rozlil svoje, teď už studený, kafe.

„Elsa nepřijde. Prej se musí starat o ségru." Bělovláskovi právě došlo proč jeho kamarádka tak rychle odešla. Mrcha jedna. To si s ní ještě vyřídí.

„Ale vždyť mi ještě před půl hodinou psala, že to platí." Bělovlásek protočil oči.

„Tobě to pořád nedochází? Chce nás dát dohromady, ale to se jí nepodaří, protože já nejsem gay." Paní u vedlejšího stolu se na ně otočila. Bělovláskovi přišlo, že poslední půl hodina byla úplně zbytečná.

„Dobře, když teda nepřijde, nechceš jít se mnou ty?" Bělovláskovi se opravdu nechtělo. Právě teď si přál být doma a dělat klidně i ten přiblblej projekt do češtiny. Hlavně být sám. Ale byl naučen neodmítat.

„A to jako kam?" Opravdu, opravdu se mu nechtělo.

„To je jedno. Na nic se neptej a pojď." Daniel si dal tužku za ucho, chytl bělovláska za ruku a vytáhl ho z kavárny ven. Daniel bělovláska nepouštěl a dál ho vláčel za sebou až k sobě domů. Bělovlásek nic nenamítal.