Po tom, co jsem vysvětlila mamce, co jsem viděla a cítila - samozřejmě tomu nevěřila, vždyť, kdyby to někdo řekl mě, asi bych se mu vysmála - jsem se šla prospat.
"Bude to pro tebe nejlepší, asi jsi často ve stresu." pohladila mě máma předtím po vlasech a poslala nahoru. Samozřejmě, že po tom 'zážitku' jsem usnout nedokázala.
Bylo kolem desáté večer, pořád jsem se převalovala z boku na bok a nedokázala usnout. Věděla jsem, že rodiče už dávno spali. Zítra už šli do práce - oba dva pracovali jako realitní makléři, takže pro mě nebylo záhadou, kde tento dům objevili. To tady zítra už budu sama?
Neříkám, že to není krásný dům - je, ale mám z něj hrůzu. Po tom, co se mi stalo dole v obýváku...
Flashback***
Najednou se ochladilo. V domě začaly poblikávat světla. Něčí ruka chytila mé zápěstí. "Moje." vydechl někdo do mého ucha ledovým hlasem. Vykřikla jsem.
Konec flashbacku***
Zjistila jsem, že v době je sedm místností, pět koupelen, sklep a ještě půda. Vzadu, za domem - neboli holmeschapelovským sídlem, jak jsem zjistila, se naházela obrovská zahrada o velikosti jeden kilometr čtvereční. Byly tam vysázené stromy a květiny; růže, tulipány, kopretiny - které byly ve váze, orchideje, petrklíče a vůbec všechno. Za oplocenou zahradou byl les. Černý a hluboký - nutno dodat. Zapadalo za ním slunce - přesně v sedm hodin a padesátšest minut.
Můj pokoj byl obrovský. Nacházel se v posledním patře - tedy hned pod půdou. Byl vymalován bíle a byl sladěný s růžovými květinovými závěsy a povlečením. Naprooti veliké manželské posteli byla bílá komoda se zásuvkami. Hned, jak jsme přijeli, jsem si sem uložila všechny věci. Na stůl, který byl naproti oknu jsem vybalila svůj laptop a hned napsala kamarádkám - Amy, Lauren a Kate.
Ahoj, holky. Je to tady strašný, moc mi chybíte. Jak se má Ben? napasla jsem jim - do teď jsem se nedočkala odpovědi.
Jako jediná jsem měla výhled na zahradu i les. Máma s tátou měli výhled jen na příjezdovou cestu, fontánku a městečko Holmes Chapel, které bylo moc krásné, ale úplně jiné, než Londýn.
Najednou něco zapípalo - lekla jsem se, ale hned jsem si uvědomila, že je to jen můj mobil. Neznámé číslo - zvláštní. -So beautiful - xxH
Srdce mi začalo bít o něco rychleji, než do teď. Cítila jsem jak mi rychle bije do hrudi. Kdo je xxH? Co po mě chce? Posadila jsem se a porozhlédla se po pokoi. Nikde nikdo - rozsvítila jsem lampičku, a přešla k oknu. Na zahradě stála mužská postava. Dech se mi zrychlil, byla jsem nervózní. Je to on? Viděla jsem - i v té tmě, jak se dívá přímo na mě. Mobil, který jsem držela v ruce opět zapípal.
Chci se podívat? Ano, chci... Pohled jsem sklopila k obrazovce. -Otoč se - xxH .
Vystrašeně jsem zvedla pohled a opět ho zaměřila do zahrady. Žeby jen má fantazie? Oddechla jsem si trochu. Ovšem na krku jsem opět zacítila ledový dech - něco se mi otřelo o krk. Cizí rty se mi přisály ke krku. Dech mi zamrzl v plicích - nemohla jsem dýchat. Zuby mi přejel tam, kde se krk spojuje s rameny, a kde měl dosud přilepené své rty. Okamžitě jsem se otočila.
Jakmile jsem to udělala, chytil má zápěstí jednou rukou a přimáčkl je ke stěně vedle okna. Druhou rukou mě chytil za krk, ke kteréu se opět sklonil - vyfoukl na něj svůj ledový dech a opět se přisál. Doslova jsem cítila, jak se mi rozšířily zorničky. Jeho ledové rty se v pravidelných intervalech prudce pohybovaly na mém krku. Chtěla jsem křičet, žádat o pomoc, ale mé rty neopustila jediná hláska - prostě to nešlo.
Jeho zuby se zakously do mého krku - bolelo to a zanechávalo to na mém těle třes a husí kůži. Nemohla jsem se hýbat, a proto jeho zuby kousaly na to samé místo - pořád a pořád. Trochu se odtáhl a vystrčil jazyk. Pomalu a velice pečlivě obkresloval svým jazykem malé ranky, které svými zuby napáchal. Šíleně to pálilo - proto mi z očí vyteklo pár slz, nebo že by to bylo ze strachu?
Najednou jsem nikde necítila jeho jazyk. Vyfoukl na ono místo ledový vzduch, který se táhl všude s ním, nacož jsem se zatřásla. Chraplavě se zasmál a jeho rty zdobil úšklebek. Pořád držel má zápěstí v ruce, odvrátila jsem od něj hlavu - nechtěla jsem se na něj dívat. Chytil mě za čelist a otočil si mě k sobě - dívala jsem se do tmavě zeleně zbarvených duhovek plných pobavení. Mé oči jsou modré, řekla bych, že momentálně plné strachu. "Už jednou jsem ti říkal." zašeptal "že jsi moje." vydechl do mého ucha, pustil mé ruce a zmizel. Doslova zmizel pryč v setině sekundy už tady nebyl.
Podlomila se mi kolena a já skončila na zadku na zemi. Mé prsty se zvedly a dotkly se místa, kde mě líbal. Au!
*****
Hi, guys! I am very exciting to your coments - how do you like it? what do you think about Hazz?-> my questions. Please, answear me :)
I want tell 'thank you' to my special reader 'Nuggy_Xer', which voted for this story. This chapter is for you ♥
____________
Ahojte, lidi! Velmi se těším na vaše komentáře ;) - jak se vám to zatím líbí? co si myslíte o Hazzovi? -> to jsou mé otázky, prosím, odpovězte :)
Chtěla bych moc poděkovat jednomu speciálnímu čtenářovi 'Nuggy_Xer', který dal 'votes' pro mou fanfiction. Tento díl věnuji tobě ♥
