Mé oči se doširoka otevřely, zorničky byly strachem rozšířené. Ocitla jsem se v cizí místnoxti. Byla jsem položená na malém starém gauči. Stěny okolo byly šedé, všude byly pověšené obrazy, ve kterých byli muži v oblecích a ženami v krásných šatech. Jen jeden obraz mě upoutal - stála tam krásná štíhlá bruneta s vysokým mužem. Oba v rukou drželi jedno dítě. Muž držel asi pětiletou holčičku s culíčky, vlasy měla jako žena, co držela chlapečka s krátkými kudrnatými vlásky. Podrobně jsem si prohlédla i zbytek místnosti. Na každém kusu nábytku - stolku, krbu i křeslu, které stálo naproti krbu, kolmo k sedačce, byla nanesená vrstva prachu.
Najednou se v krbu rozhořel oheň. Nade mnou se rozsvítil křišťálový lustr. Napravo ode mě jsem uslyšela kroky. Prudce jsem otočila hlavu a uviděla Harryho. V tváři byl vážný - ostré rysy, napjatá čelist, rty sepjaté v úzké lince. Zkrátka vypadal tak, jako vždy. Pomalými, ale dlouhými kroky se přibližoval ke gauči, kde jsem seděla. Byla jsem vyděšená. Odsouvala jsem se co nejdál od něj, ale bylo pozdě. Posadil se přímo vedle mě. Trhaně jsem se nadechla, když položil svou ledovou dlaň ne mé koleno. Snažila jsem se poposednout si ještě dál, ale byla jsem na konci. Druhou ruku dal na můj krk, na těle se mi vytvořila husí kůže. Odhrnul vlasy na druhé rameno. Rukou mi přejel o tváři. Panebože. Rychle jsem ho chytila za zápěstí a silně zmáčkla. Nic to s ním neudělalo. Na tváři se mu začal rýsovat menší úsměv.
"Nech mě." prosila jsem ho, když přejížděl rukou po značkách, co tam vytvořil. Dech se mi zsekával v krku, končetiny se třásly a hlas nefungoval. "Prosím." dodala jsem a zavřela oči, když již poněkolikáté vydechl na ono místo ledový dech.
"Ale..." otřel své rty o krk "co za to?" odtáhl se a svými zelenýma očima s ďábelskými plamínky v nich projížděl mé tělo.
"Cokoliv." žádala jsem a zavrtala se co nejvíc do rohu gauče.
"Cokoliv?" zopakoval a na tvářui se mu usadil úšklebek.
"A-ano." z očí mi vytékaly slzy.
Najednou se prudce zvedl a nastavil mi svou ruku. "Podej mi ruku." naléhal, když jsem se k ničemu neměla.
"Proč?"
"Prostě to udělej." zavrčel a sám chytil mou ruku. "Od dnešního večera smíš dělat jen to, co ti řeknu. Nic jiného. S čím nebudu souhlasit, to neuděláš. Naopak, když ti něco řeknu, musíš to udělat. Zkrátka řečeno..." přitáhl si mě k sobě a vášnivě políbil. Jeho rty narážely do mých, mé oči byly doširoka otevřené a zorničky rozšířené strachem. Jazyk se mu probojovával do mých úst, ovšem já se k ničemu neměla. Byl sice hezký, ale šel z něj strach. Navíc, já nejsem žádná děvka. "...jsi moje." odtrhl se od mých rtů. Ty jeho byly krvavě rudé a napuchlé. Řekla bych, že stejné jako moje. Zhluboka dýchal a pořád se díval na mé rty.
Nadechl se, zavřel oči a ryche zakroutil hlavou. Potom opět chytil mou ruku a já opět upadla do stavu jako před pár hodinami. Končetiny ochably a já padala do říše snů.
*****
Pozn. Autora: Díl věnuji Katie, která jako jediná okomentovala minulou kapitolu. Tato je trochu kratší - jen 504 slov :// Dále bych moc chtěla poděkovat těm, co svými úžasnými komentáři podpořili mou novou povídku Fireproof :)
Adelle227 - Nemohla jsem prošvihnout příležitost! :D 3:) Děkuju :)
ellie - Awwh, to je sweet. Děkuju moc ♥
Katie - Děkuju moc :) Jsem moc ráda, že čteš i ymmn a že se ti líbí ♥ tento díl je pro tebe ♥
Majjdik - doufám, že se ti to bude líbit :)
