Pondělí. Škola. Fuj!
Dnes je pondělí, jdu do nové školy. Právě sedím v matčině autě, v uších sluchátka od mého telefonu a čekám, až se na semaforu ukáže zelená a my se tím pádem dostaneme přes křižovatku do mé nové úžasné školičky. Jé, zelená naskočila! Sladká ironie...
"Tak se měj, Naomi." pozdravila mě máma, zatímco si ve zpětném zrcátku upravovala svou krvavě rudou rtěnku.
"Mhm. Ahoj mami." odpověděla jsem jí, páčkou otevřela dveře a vystoupila z auta. Pravá, levá. Popadla jsem svůj barevný batůžek a zabouchla dveře.
*****
"Ahoj, ty musíš být Naomi Lewis. Jsem Lisa. Vítej na holmeschapelské střední." přiřítila se ke mě malá černovláska ve světle fialovém saku, fialovém tílku a tmavě modrých džínách. Připadala jsem si zvláštně, když já jsem byla obleččená v šedém svetru a kostkovaném kabátě. No nic...
"No, jo. Jsem Naomi Lewis."
"Nyní půjdeme do sborovny, kde se představíš učitelům a zástupkyně paní O'brinnová ti dá rozvrh. Jdeš do třetího ročníku, že?" podívala se na mě. Zamávala mi rukou před obličejem, když si všimla toho, že jí nevnímám a že si to tu prohlížím.
"Jo, do třetího." opakovala jsem.
"A jaký obor?" dožadovala se odpovědi, zatímco mě vzala za ruku a táhla do chodeb školy.
"Polygrafie."
"Dobře, tak to asi budeme spolu ve třídě." usmála se na mě a něco začala upravovat na mém kabátu. "Teď jsi dokonalá." povzbudivě se na mě usmála. "Mimochodem, já jsem Lisa Johnsnová, členka studentského parlamentu a premiantka třídy. Hodně štěstí." řekla a zaklepala.
"Dále." ozavalo se tlumeným hlasem.
"Dobrý den, vedu novou studentku. Jmenuje se Naomi Lewisová, studuje polygrafii. Přijela z Londýna z Brownovi Londýnské střední. Nyní jde do třetího ročníku, známky průměrné." stála jsem ohromená, nervózní z toho všeho. Odkud toho o mě tolik ví?
"Dobrý den, no, uh. Jsem Naomi. Je mi sedmnáct - teda, za měsíc - no, mi bude sedmnáct. Studuji polygrafii, miluji četbu..." byla jsem přerušena.
"To stačí Naomi. Vidím, že jsi nervózní, proto ti přeji, aby se ti na holmeschapelovské střední líbilo a aby jsi zde dosáhla všech svých cílů a snů. " usmála se na mě starší menší dáma v šedém oblečku a hnědými vlasy vyčesanými do drdolu. "Jsem zástupkyně ředitele Jane O'brinnová." podala mi rozvrh a následně i ruku, se kterou jsem si potřásla. "Těší mě." usmála se na mě.
*****
"Co máš první hodinu?" zeptala se mě Lisa.
"Uhm. Matematiku." podívala jsem se do rozvrhu. Tak to hodně štěstí, učebna je tady." ukázala na hnědé dveře. "Já mám teď historii polygrafie. Po hodině se sejdeme támhle u záchodů." ukázala na opačnou stranu chodby a zmizela ve dveřích.
*****
Vešla jsem do přeplněné třídy. Dvě lavice byly volné. Okey, teď už jen jedna. "Čau, jsem Kirsten." usmála se na mě štíhlá vysoká blondýnka v přední lavici. Na sobě měla tmavě modré tílko s bílými puntíky, černé džíny a černé kotníkové boty na velice úzkém a vysokém podpatku. Vlasy měla ve vlnách přehozené na jednu stranu krku. Na pravé ruce, kterou ke mě podávala měla spoustu úzkých třpytivým stříbrných náramků a tmavě modře namalované dlouhé nehty.
"Naomi." odpověděla jsem jí, stiskla ruku a vydala se do poslední lavice u oken.
Položila jsem batůžek na lavici a vyndala své učebnice, které jsem dostala ve sborovně. Matematika, matematika! Kde je kurva ta matematika?! Na lavici vedle mě dopadl černý mohutný batoh. Zamrzla jsem v pohybu a zvedla hlavu, abych se podívala dotyčnému do tváře. To jsem ale nejspíš neměla dělat.
"Ahoj krásko." pověděl on a posadil se na židli víc v uličce. Tvrdě jsem dopadla na židli a zírala na něj jak na svatý obrázek. Svatý? Třeba, třeba se mi to včera jen celé zdálo. Tohle je úplně cizí kluk a já necivím na toho, kdo byl včera v noci u mě v pokoji, dělal mi cucfleky na krku a líbal mě. Panebože to je on! Pomoc!
"Není ti horko v tom šátku?" ušklíbl se a začal mi ho ledovými prsty pomalu stahovat.
"N-ne." chytila jsem padající šátek a přivázala si ho opět na krk. Srdce mi do hrudi bouchalo rychle a hlasitě. Musel to slyšet. Přerývaně jsem dýchala, zatímco položil svou studenou dlaň na mou tvář a lehkým pohybem jí dostával níž a níž, než zakotvila na krku, kde odhrnul můj šátek a nakoukl na můj krk.
"Nádhera." řekl tichým hlasem a blízko u něj mi na ono místo vyfoukl již zmiňovaný ledový vzduch, který se táhl všude s ním. Co je zač?
"Co jsi zač?" chytila jsem ho za zápěstí a dala jeho ruku pryč od mého krku. Jeho tvář napadl křivý úsměv. Natáhl ke mě ruku.
"Jsem Harry." řekl a vzal mou ruku do té jeho. "Nemusíš se představovat. Jsi Naomi. Vím o tobě všechno..."
*****
Pozn. Autora: Děkuji za hezké komentáře. Tento díl věnuji Katie a Ellie. Děkui. Hope you like it. With love jamie-xx.
